@Jirka70972431 @ivetasojkova1 @Brexitus2 V preferencích úspěšní tedy moc nejsou… (a “anti-cokoliv” nefunguje, když se máte dohodnout na “pro-něco” i s těmi, které potřebujete, protože sám nemáte sílu to prosadit)
Čeština
Aztecianus
1.8K posts
@Aztecianus @ivetasojkova1 @Brexitus2 Zjevně už nevidíte jako opozici Piráty, kteří jako jediní
- nepotřebují chytat hovna od Burešova PR
- mají vlastní agendu: Vymáhání rozkradených dotací
- jsou v tom úspěšní, a to proti vůli ostatní opozice
- "opozice" není schopna jednoty, a tudíž ani opoziční práce
Čeština
Babišův tahák není tahák. Je to scénář.
Neříká jen Andreji Babišovi, co má říkat. Říká mu, jakou postavu má hrát on – a do jaké role má postupně dostat prezidenta.
Ty budeš „nad věcí“.
Ty nebudeš útočit první.
Ty budeš pouze reagovat.
A Petr Pavel?
Z něj postupně uděláme lídra opozice.
Loutku svého okolí.
Aktivistického prezidenta.
Politika, který útočí na vládu a vyvolává „zbytečný hněv“.
Ale pozor:
„Nemusíme to říkat napřímo.“
To je možná nejdůležitější věta celého taháku.
Protože nejlepší propaganda není ta, která vám řekne, co si máte myslet- nejlepší propaganda vám připraví příběh tak, abyste měli pocit, že jste na to přišli sami.
Není to primárně manuál „jak odvádět pozornost od kauz“. Je to strategie, jak politicky zpracovat Petra Pavla, aniž by Babiš vypadal jako agresor.
Klíčové jsou věty:
„Spor s ním nám nic nepřináší, lidi nemají rádi konflikty.“
„Spíše IGNOROVAT, nebýt iniciativní, neútočit první, být reaktivní.“
„Co PP štve, poškozuje ho.“
„Vykreslovat ho jako loutku svého okolí. Nemusíme to říkat napřímo.“
„Jste vždy nad věcí.“
To je docela sofistikované. Neříká se: Zaútoč na Pavla.
Říká se: Vyprovokuj obraz Pavla, který útočí na tebe.
A právě tenhle papír na okamžik odkryl něco, co je na marketingu ANO fascinující.
Babiš před kamerou nepředstírá jen spontánnost- Babiš hraje Babiše podle PR scénáře.
Tričko: obyčejný člověk.
Papíry: podívejte, nic neskrývám a na všechno mám podklady.
Slovník: jednoduchý a lidový.
Role: klidný premiér nad věcí.
A ve scénáři stojí:
„Co PP štve, poškozuje ho.“
„Vykreslovat ho jako loutku svého okolí.“
„Nemusíme to říkat napřímo.“
Takže ne. Ten papír není důkaz, že je Babiš zmatený stařík, který bez taháku neví, co říct. I ten zmatený stařík je součást role.
Babišův tahák je na okamžik odkrytá režie politického představení, které se veřejnosti prodává jako autenticita.
A máme pointu, kterou by nevymyslel ani nejlepší satirik:
Andrej Babiš dostane od svého PR týmu scénář, jak má před veřejností působit spontánně, jak má vykreslit prezidenta jako loutku jeho poradců a jak to celé nemá říkat napřímo.
Sedne si před kameru.
Vezme scénář do ruky.
A začne ho číst.
Před kamerou.
Možná nám tak Babiš nechtěně ukázal úplně největší tajemství marketingu ANO:
Loutkou nemusí být vždycky ten, na koho ukazují provázky v holdingových médiích.
Čeština
@Milda1959 Už jsem psal tady něco podobného -
Aztecianus@Aztecianus
Tam je problém, že opozice je reaktivní - ne aktivní. Agendu nastoluje Babiš. Znáte kolovrátek - kampelička, dozimetr, šifrovaný telefon… Kdysi se to opozici povedlo přes “Babišova drahota” - než je dostihla Babišova inflace… Krerou nazvali “Fialova bída” Které téma teď v opozici mají? On jen rozmetá mediální …💩… jako hroch - útočí na všechny, kteří mu oponují - opozice, prezident, ústavní soud, novináři, aktivisti… A to mu stačí - obyčejný člověk je znechucený a v opozici není nikdo tak bezskrupolózní, jak jeho sebranka, aby mu to opláceli… Ale stačilo by slušně - jen použít metodu kolovrátek a nesnažit se vysvětlovat - shodnout se na faktech a slíbit konkrétní kroky, co udělají pokud se dostanou k moci (obecná “deagrofertizace” už stačit nebude - ta se taky nepovedla) Konkrétní kroky - pro republiku - proti korupční mafii - proti znevažování instituci - dezinformacím… atd. Žádné konkrétní kroky - SPOLEČNĚ - jako kolovrátek jim do očí opozice nemetá… Viz Maďarsko - tam se to povedlo. Je čas se spojit a nenechat si ukrást páteř, když už zbytek rozkrádají za bílého dne…
Čeština
@Aztecianus Určitě nevzdávat, ale politici by svá prohlášení zjednodušit a ne v projevech přednášet odborné analýzy. Chápu Twitter, tady je jiný publikum.
Blíže k masám 😁 abych tak řekl! 🥁 📢
Čeština
Dlužena von Bankrot II
Minule jsme Dluženě přepočítali schodky na stejné peníze. Píšete si i o druhé měřítko, které je skloňováno:
Nejen kolik stát dluží, ale kolik dluží vzhledem k tomu, co česká ekonomika vytvoří.
Ekonomové proto sledují dva ukazatele.
První: celkový dluh vůči HDP. Něco jako velikost hypotéky vůči příjmu.
Druhý: roční deficit veřejných financí vůči HDP. Tedy jak velkou novou sekeru každý rok vyrábíme.
A tady začínají být čísla zajímavější než billboardy.
Na konci roku 2019 byl český vládní dluh kolem 30 % HDP. Po dvou covidových letech Babišovy vlády byl na konci roku 2021 už kolem 41 % HDP.
Zhruba +11 procentních bodů za dva roky.
Za další čtyři roky se přes energetickou krizi, válku, vysokou inflaci a stagnaci dostal na konci roku 2025 na 44,3 % HDP.
Ano, dluh za Fialovy vlády dál rostl. Jenže vzhledem k výkonu ekonomiky výrazně pomaleji.
Ještě názornější je roční deficit veřejných financí.
V posledním celém roce Babišovy vlády:
2021: −5,1 % HDP
Pak přišel Stanjura.
České finance zázračně nevyléčil. Petr Bartoň správně upozorňoval, že jejich „odcovidování“ mohlo být rychlejší.
Jenže směr se okecává těžko:
2023: −3,8 % HDP
2024: −2,2 % HDP
2025: −2,1 % HDP
Schillerová tedy předávala deficit přes 5 % HDP.
Stanjurova vláda ho stáhla přibližně ke 2 % HDP.
A teď se má trend zase otočit:
2026: −2,8 % HDP
2027: −2,9 % HDP
Jinými slovy:
Stanjura: 5 % → 2 % HDP.
Dlužena: 2 % → skoro 3 % HDP.
A současně má růst i celkový dluh:
2025: 44,3 % HDP
2026: 45,8 %
2027: 47,2 %
Tohle je důležité.
Když ekonomika roste a přesto roste dluh vůči HDP, zadlužení roste rychleji než ekonomika, která ho má unést.
A teď Dluženin majstrštyk.
Stanjurova vláda připravila na rok 2026 schodek státního rozpočtu 286 miliard (vynechejme vratku 40miliard z EU)
Schillerová: 310 miliard.
Hned první rok +24 miliard.
Ještě zajímavější je rok 2027.
Předchozí trajektorie směřovala ke schodku kolem 150 miliard. Současné nastavení Schillerové ukazuje zhruba na 330–340 miliard.
Tedy orientačně:
Stanjurův směr: ≈ 150 mld.
Dlužena: ≈ 330–340 mld.
Rozdíl až 180–190 MILIARD ZA JEDINÝ ROK.
Fér poznámka: 150 miliard nebyl schválený rozpočet na rok 2027 a 330–340 miliard zatím také není definitivní rozpočet. Jde o porovnání trajektorií.
Ale právě směr je pointa.
Stanjura:
286 → konsolidace → kolem 150
Dlužena:
286 → 310 → kolem 330–340
A co slyšíme? Že přece nejde z roku na rok ušetřit 150 miliard!
Takže když Stanjura snižoval deficit veřejných financí z více než 5 % ke 2 %, bylo to málo, pomalu a špatně.
Když má Dlužena pokračovat, najednou šetřit nejde.
A když pravidla rozpočtové odpovědnosti překážejí?
Změníme pravidla.
Česko dnes samozřejmě před bankrotem nestojí. Máme proti velké části EU relativně nízký dluh.
Jenže právě to je naše rezerva.
Na recesi. Válku. Další energetický šok. Stárnutí populace.
Ne kreditní karta s nápisem:
JEŠTĚ MŮŽEM UTRÁCET...
Rodina, která každý rok utratí víc, než vydělá, může nějakou dobu žít z úvěrů. Pak ale přijde účet. Musí škrtat, prodávat majetek, nebo zbankrotuje.
Stát vydrží déle.
Může zvýšit daně. Omezit služby. Nechat stále větší část rozpočtu spolykat úroky. Přesunout účet na další generaci. A pokud se nezodpovědné hospodaření potká s další inflací, zaplatíme část účtu i tím, že naše peníze budou mít menší kupní sílu.
A tady je největší kouzlo Dluženy von Bankrot:
Když se zadluží rodina, účet přijde té rodině.
Když se zadluží Dlužena, účet nepřijde Schillerové.
Přijde nám všem i našim potomkům…
V daních. V budoucích škrtech. V úrocích, které nepůjdou na školy, silnice nebo zdravotnictví.
Dlužena utrácí dnes.
Účet pošle zítra.
A na faktuře nebude napsáno Alena Schillerová.
Bude tam: DAŇOVÝ POPLATNÍK ČESKÉ REPUBLIKY.
Protože cizí peníze se utrácejí báječně.
A až účet přijde, Dlužena už nejspíš u pokladny sedět nebude.
My, naše děti a vnoučata- ANO . Bude hůř.
Čeština
@Aztecianus Při sledování Výměny manželek s petkou branika chtít od diváka aby pochopil to co píšete je naivní.
On slyší na úderné hesla čítající max tři věty, na peníze v peněžence a uniká mu, že mají čím dál tím menší hodnotu.
Čeština
„Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala.“
Pamatujete?
Jeden z hlavních sloganů ANO. Volič měl pochopit jednoduchou zprávu: Fiala vám bral, my vám peníze vrátíme.
Po pár měsících Babišovy vlády ale začíná jeho skutečný překlad vypadat spíš takhle:
„Vrátíme SI, co NÁM Fiala vzal. A VÁM vezmeme, co vám dal.“
Začněme rozpočtem:
Fialova vláda navrhla schodek 286 miliard. Babišova vláda schválila 310 miliard. (v tom Fialově rozpočtu např. byly 2,2 % na obranu - v Babišově jsme pod 2% protože “na to nemáme”)
A tím nekončí. Koalice prosadila rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, které otevírá větší prostor pro další výdaje a zadlužování. Proti se postavil Senát a zákon vetoval prezident Pavel právě kvůli riziku dalšího růstu dluhu.
První věc, kterou vám tedy „vrátíme“?
Větší účet - DLUH
Pak Nová zelená úsporám:
Za Fialy mohla běžná domácnost získat přímou dotaci na zateplení, okna, tepelné čerpadlo či rekonstrukci.
Za Babiše se hlavní podpora běžných domácností mění na bezúročné úvěry. Přímé dotace zůstávají hlavně zranitelným domácnostem.
Takže vám? Místo dotace - PŮJČKU
Zatímco rodinám měníme dotace na úvěry, vláda znovu otevírá 250milionový dotační program pro potravinářství, jehož předchozí fungování kritizoval NKÚ. K podpoře se znovu mohou dostat i velcí zpracovatelé. Z obdobných programů v minulosti čerpaly také firmy Agrofertu.
Takže velkým - DOTACE se vracejí.
Ještě názornější je zemědělství:
Fialova vláda nastavila 23 % přímých plateb na prvních 150 hektarů každého podniku.
Přeloženo: víc menším farmám, méně na hektar velkým agropodnikům.
Právě velcí proti tomu protestovali. Současná vláda hledá cesty, jak jejich podporu znovu posílit.
Tedy: Co Fiala vzal velkým a přesunul k menším, vrátíme VELKÝM.
Pak půda:
Vláda připravuje předkupní právo pachtýřů. Při prodeji půdy má získat výhodu ten, kdo na ní už hospodaří.
Zní to jako pomoc malému českému sedlákovi. Jenže v silně koncentrovaném českém zemědělství hospodaří na obrovských pronajatých plochách velké společnosti.
Včetně podniků (hádejte koho?) AGROFERTU.
A pokračujeme:
Vládní poslanci chtějí změnit zákon o střetu zájmů tak, aby se dotační zákaz nevztahoval stejně na nárokové zemědělské platby firem spojených s členem vlády.
Když překáží pravidlo PREMIÉROVI, tak ho změníme!
A stavebnictví:
Nový režim přiznává zvláštní postavení velkým bytovým projektům nad 10 000 m² – zhruba 200 bytů.
Rodinný domek to opravdu není - jsou to DEVELOPEŘI!
Tak si to shrňme:
Domácnost? - Půjčka.
Stát? - Větší dluh.
Menší farma? - Výhody se zmenšují.
Velký producent? - Podpora se vrací.
Velký pachtýř? - Nová výhoda.
Velký developer? - Zvláštní režim.
Překáží zákon? - Přepíšeme ho.
A teď se vraťme k Babišovým „NAŠIM LIDEM “.
V tom spočívalo kouzlo celého předvolebního marketingu hnutí ANO.
Řeknete „naši lidé“ a milion voličů si pomyslí: „To jsem přece já.“
Jenže význam těch slov se nepozná na billboardu. Pozná se při dělení peněz -
Komu dáte dotaci.
Komu půjčku.
Komu výjimku.
Komu změníte zákon.
A koho to necháte zaplatit...
A najednou dostává předvolební slogan úplně jiný význam.
Fiala přesunul část zemědělských peněz od velkých k menším?
Vrátíme je velkým.
Dal domácnostem přímé dotace?
Vezmeme je a rádi vám půjčíme.
Omezil dotační možnosti velkých firem?
Znovu je otevřeme.
Překážejí pravidla střetu zájmů?
Upravíme je.
A nebude na to dost peněz?
Zvýšíme schodek a rozvolníme pravidla zadlužování.
Vy si vezmete úvěr.
My si vrátíme dotace.
Vy dostanete větší státní dluh.
My si vrátíme výhody.
Vy ponesete riziko.
My si nastavíme pravidla.
A pak vám řekneme, že to všechno děláme pro „NAŠE LIDI“.
Takže možná nelhal celý slogan.
Stačilo jen špatně pochopit zájmena - ne: „Vrátíme VÁM, co VÁM Fiala vzal.“
Ale: „Vrátíme SI, co NÁM Fiala vzal.
A VÁM vezmeme, co vám dal.“
A když to nebude stačit? - Tak vás zadlužíme, abychom měli z čeho vracet sobě.
Čeština
@EvanStomat @Ro_Kolar2 4 roky za Stanjury - 4 roky za Aleny…
Aztecianus@Aztecianus
Dlužena von Bankrot „Fialova vláda zadlužila stát o víc než bilion.“ Oblíbená předvolební mantra ANO. Tak ten bilion přepočítejme na stejné peníze. Protože miliarda z roku 2020 a miliarda dnes mají stejně nul, ale ne stejnou hodnotu. Představte si nákupní vozík. Dřív stál stejný nákup 1 000 Kč, dnes 1 400 Kč. Tisícovka je pořád tisícovka – jen si za ni koupíte méně. Takže porovnejme schodky podle skutečné kupní síly. Stanjurovy čtyři schodky: 2022: −360 mld. 2023: −289 mld. 2024: −271 mld. 2025: −291 mld. Nominálně 1,21 bilionu. V kupní síle korun roku 2025 asi 1,29 bilionu. A čtyři rozpočty Aleny Schillerové: 2020: −367 mld. 2021: −420 mld. 2026: plán −310 mld. 2027: odhad −330 až −340 mld. Ve stejné kupní síle roku 2025? Asi 1,69 bilionu. O 400 miliard víc než Stanjura. A to z úplně jiné startovní pozice. Fiala nastoupil po covidu, po rekordním schodku 420 miliard a s rozjetou inflací. Za rok 2021 byla 3,8 %, ale v prosinci už 6,6 %. V září 2022 vystoupala až k 18 %. Ani energetická krize nezačala Putinem. Bohemia Energy padla už 13. října 2021 za Babišovy vlády a ministra Havlíčka. Ceny energií v Evropě prudce rostly. A dva měsíce po Fialově nástupu napadlo Rusko Ukrajinu. Inflace má navíc setrvačnost: drahá energie se postupně propisuje do výroby, dopravy, potravin, mezd a služeb. Tohle přebíral Stanjura. Schillerová naopak dostala na konci roku 2025 ekonomiku s růstem kolem 2,6 %, inflací kolem 2,5 %, rostoucími reálnými mzdami a částečně konsolidovanými veřejnými financemi. Stanjura přebíral rozjetý požár. Schillerová uklizenější hasičárnu s doutnajícím požářištěm. A přesto plánuje schodek 310 miliard a pro rok 2027 ještě vyšší. Přitom ještě nedávno obviňovala Stanjuru z „účetních triků a fíglů“. Jenže fígle teď předvádí spíš Dlužena. OZE přesuneme do státního rozpočtu. Z faktury zmizí, ale lidé je zaplatí dál – z daní nebo dluhu. Tvrdíme, že šetříme na provozu státu, ale schodek zvýšíme z 286 na 310 miliard. A Stanjurův poslední schodek? Oficiálně −290,7 miliardy. Po očištění evropských projektů −249,9 miliardy. Část rozdílu tvořily projekty, které stát zaplatil, ale evropské refundace do konce roku nedorazily. Stanjura zaplatil účet. Dlužena otevřela obálku s vratkou – a stejně rozpočet navýší. Ale účetní triky přece dělali ti druzí… A pak přijde trik největší: když jsou pravidla rozpočtové odpovědnosti příliš těsná, nesnížíme deficit. Změníme pravidla. Proto prezident Pavel novelu vetoval a Národní rozpočtová rada varuje před oslabením fiskální disciplíny. Česko před bankrotem nestojí. Dluh kolem 44 % HDP je v EU stále relativně nízký. Jenže to není pozvánka k utrácení. Je to rezerva pro recesi, krizi, válku a stárnutí populace. Ne kasička na volební sliby v době hospodářského růstu. A tady už Dlužena von Bankrot přestává být jen veselou karikaturou. Když odborníci nesouhlasí? Odborníci se mýlí. Když prezident vetuje? Prezident ubližuje občanům. Když zákon brání vyššímu zadlužování? Změníme zákon. Před volbami bylo 250 miliard rozvratem a „bilionem Fialy“. Po volbách je 310 miliard prorůstovým rozpočtem - o bilionu a sedmseti miliardách se MLČÍ. To už není jen bankrot rozpočtové odpovědnosti. Je to bankrot argumentů, politické paměti a úcty k inteligenci vlastních voličů. Protože kouzlo Dluženy – a vlastně celého HNUTÍ – funguje jen tehdy, když si volič nevzpomene, co mu říkali včera. A právě na tom stojí nejcennější aktivum banky Dlužena von Bankrot: Ne zlato. Ne devizové rezervy. Krátká paměť voličů. Díky ní může Dlužena utrácet i peníze těch, kteří jí nikdy svůj hlas nedali.
Stejně to koblihám nevysvětlíte. A Motokáry prej Babiše pohlídaj. Kde jsou vsichni, co chtěli Fialovi složit účty a nevolit ho? 🙃 Lidi jsou hloupí ignoranti, v tom je celý problém...
Čeština
(Staro)nový propagandista vlády
Petr Vašek z ČT nám zase vysvětlil, jak máme správně chápat vládní rozpočtovou politiku.
A Alena Schillerová jeho vystoupení nadšeně přesdílela jako důkaz, že má pravdu.
Vlastně se jí nedivím. Lepší servis by jí tiskový mluvčí ministerstva financí dělal těžko.
Vašek totiž nepodrobuje vládní argumentaci kritické analýze. Přebírá její základní rámec: vláda potřebuje investovat, současná pravidla ji příliš svazují, bez jejich rozvolnění by musela dramaticky škrtat – a prezidentovo veto je tedy problém.
Jenže právě tady by se měl ozvat novinář - ne propagandisticky odkývat holdingové překroucení příběhu…
Prezident nevetoval investice. Vetoval změnu zákona, která vládě rozšiřuje možnosti vyjímat výdaje z fiskálních limitů a otevírá větší prostor pro zadlužování.
A argument, že bez změny pravidel by vláda musela omezit výdaje?
Ano, Petře Vašku. Právě proto ta pravidla existují!
Mají vládu nutit rozhodovat, na co skutečně má, kde ušetří, kde zvýší příjmy a které investice jsou natolik důležité, že kvůli nim stojí za to zvýšit dluh.
Kdyby pravidla dovolovala každé vládě utratit tolik, kolik právě považuje za potřebné, nepotřebovali bychom pravidla žádná.
Stejně zavádějící je proti prezidentovi používat argument, že rozpočtová politika je „doménou vlády“.
Samozřejmě že je.
Jenže státní rozpočet a zákon určující mantinely rozpočtové politiky nejsou totéž. Prezident vládě rozpočet nesestavuje. Využil svou ústavní pravomoc vetovat zákon měnící pravidla hospodaření státu.
Tohle jsou přesně otázky, které bych čekal od ekonomického redaktora veřejnoprávní televize.
Místo toho dostáváme vládní politickou volbu podanou téměř jako ekonomickou nutnost.
A výsledek je dokonale absurdní:
ministryně financí si vystoupení „nezávislého“ novináře ČT pověsí na svůj profil jako podpůrný materiál vlastní propagandy.
To už není varovná kontrolka, jako u Petra Vaška po několikáté (kterého chtěla kdysi jako náměstka)…. To už svítí celý palubní panel.
Od Aleny Schillerové očekávám propagandu Aleny Schillerové.
Od Petra Vaška bych čekal, že ji bude rozebírat. Ne že jí za veřejnoprávní peníze dodá kulisy, komentář a razítko ČT.
Čeština
Cinknutý rozpočet Fialovy vlády nevadil, náš proinvestiční a transparentní vadí. Donedávna ještě @prezidentpavel tvrdil, že rozpočtová politika je doménou vlády. To už náhle neplatí🤷
Více Petr Vašek v @CT24zive ⤵️
Čeština
Pavel neříká: „Neinvestujte.“ Říká: „Nevytvářejte si kvůli investicím tak široké výjimky z pravidel, že pravidla přestanou brzdit zadlužování.“ Novela skutečně rozšiřuje možnosti navyšovat výdaje mimo běžné rozpočtové rámce, mimo jiné u obrany a strategické infrastruktury.
Vašek ale spor rámuje hlavně jako problém: bez rozvolnění nebude dost peněz na investice a vláda bude muset drasticky škrtat.
Jenže právě to je účel fiskálních pravidel: donutit vládu rozhodnout, co si může dovolit, co odloží, kde získá příjmy a co skutečně stojí za zadlužení. „Potřebujeme peníze“ není ekonomický argument pro odstranění limitu.
Navíc směšuje dvě rozdílné věci:
právo vlády sestavit rozpočet
≠
právo vlády změnit zákonné mantinely zadlužování bez kontroly prezidenta a Parlamentu.
Takže prezident nijak nepopírá, že rozpočtová politika patří vládě. Využil svoji ústavní pravomoc vetovat zákon měnící pravidla, podle kterých vláda hospodaří.
A právě tohle by měl ekonomický novinář divákovi vysvětlit.
Místo toho Vaškův výklad vytváří dojem:
Pavel brání vládě investovat.
Přesnější formulace je:
Pavel brání vládě usnadnit si cestu k vyššímu zadlužování.
To není slovíčkaření.
To je celý obsah toho sporu.
Čeština
Paní Schillerová, děkuji za názornou ukázku, proč je s ekonomickým zpravodajstvím ČT problém.
Když můžete vystoupení Petra Vaška bez dalšího přesdílet jako argument na podporu vlastní vládní politiky, odvedl propagandistickou práci skoro za vás.
Vašek váš narativ nekonfrontuje. Přebírá ho, vysvětluje a dodává mu autoritu veřejnoprávní televize.
Proč to považuji za propagandistické? Protože z politické volby dělá ekonomickou nutnost. Rozvolnění dluhových pravidel rámuje především jako cestu k investicím, ale nevysvětluje stejně důrazně, že znamená i větší prostor pro schodky. Neptá se, proč se má zákon přizpůsobovat rozpočtu místo rozpočtu zákonu. A prakticky pomíjí cenu dalšího dluhu – úroky a účet pro příští rozpočty.
Od ministryně financí čekám politický marketing.
Horší je, když jí ho za koncesionářské poplatky pomáhá prodávat „novinář“ ČT.
Čeština
Dlužena von Bankrot
„Fialova vláda zadlužila stát o víc než bilion.“ Oblíbená předvolební mantra ANO.
Tak ten bilion přepočítejme na stejné peníze. Protože miliarda z roku 2020 a miliarda dnes mají stejně nul, ale ne stejnou hodnotu.
Představte si nákupní vozík. Dřív stál stejný nákup 1 000 Kč, dnes 1 400 Kč. Tisícovka je pořád tisícovka – jen si za ni koupíte méně.
Takže porovnejme schodky podle skutečné kupní síly.
Stanjurovy čtyři schodky:
2022: −360 mld.
2023: −289 mld.
2024: −271 mld.
2025: −291 mld.
Nominálně 1,21 bilionu. V kupní síle korun roku 2025 asi 1,29 bilionu.
A čtyři rozpočty Aleny Schillerové:
2020: −367 mld.
2021: −420 mld.
2026: plán −310 mld.
2027: odhad −330 až −340 mld.
Ve stejné kupní síle roku 2025?
Asi 1,69 bilionu. O 400 miliard víc než Stanjura.
A to z úplně jiné startovní pozice.
Fiala nastoupil po covidu, po rekordním schodku 420 miliard a s rozjetou inflací. Za rok 2021 byla 3,8 %, ale v prosinci už 6,6 %. V září 2022 vystoupala až k 18 %.
Ani energetická krize nezačala Putinem. Bohemia Energy padla už 13. října 2021 za Babišovy vlády a ministra Havlíčka. Ceny energií v Evropě prudce rostly. A dva měsíce po Fialově nástupu napadlo Rusko Ukrajinu.
Inflace má navíc setrvačnost: drahá energie se postupně propisuje do výroby, dopravy, potravin, mezd a služeb.
Tohle přebíral Stanjura.
Schillerová naopak dostala na konci roku 2025 ekonomiku s růstem kolem 2,6 %, inflací kolem 2,5 %, rostoucími reálnými mzdami a částečně konsolidovanými veřejnými financemi.
Stanjura přebíral rozjetý požár.
Schillerová uklizenější hasičárnu s doutnajícím požářištěm.
A přesto plánuje schodek 310 miliard a pro rok 2027 ještě vyšší.
Přitom ještě nedávno obviňovala Stanjuru z „účetních triků a fíglů“.
Jenže fígle teď předvádí spíš Dlužena.
OZE přesuneme do státního rozpočtu. Z faktury zmizí, ale lidé je zaplatí dál – z daní nebo dluhu. Tvrdíme, že šetříme na provozu státu, ale schodek zvýšíme z 286 na 310 miliard.
A Stanjurův poslední schodek? Oficiálně −290,7 miliardy. Po očištění evropských projektů −249,9 miliardy. Část rozdílu tvořily projekty, které stát zaplatil, ale evropské refundace do konce roku nedorazily.
Stanjura zaplatil účet. Dlužena otevřela obálku s vratkou – a stejně rozpočet navýší.
Ale účetní triky přece dělali ti druzí…
A pak přijde trik největší: když jsou pravidla rozpočtové odpovědnosti příliš těsná, nesnížíme deficit. Změníme pravidla.
Proto prezident Pavel novelu vetoval a Národní rozpočtová rada varuje před oslabením fiskální disciplíny.
Česko před bankrotem nestojí. Dluh kolem 44 % HDP je v EU stále relativně nízký. Jenže to není pozvánka k utrácení. Je to rezerva pro recesi, krizi, válku a stárnutí populace.
Ne kasička na volební sliby v době hospodářského růstu.
A tady už Dlužena von Bankrot přestává být jen veselou karikaturou.
Když odborníci nesouhlasí? Odborníci se mýlí.
Když prezident vetuje? Prezident ubližuje občanům.
Když zákon brání vyššímu zadlužování? Změníme zákon.
Před volbami bylo 250 miliard rozvratem a „bilionem Fialy“.
Po volbách je 310 miliard prorůstovým rozpočtem - o bilionu a sedmseti miliardách se MLČÍ.
To už není jen bankrot rozpočtové odpovědnosti. Je to bankrot argumentů, politické paměti a úcty k inteligenci vlastních voličů.
Protože kouzlo Dluženy – a vlastně celého HNUTÍ – funguje jen tehdy, když si volič nevzpomene, co mu říkali včera.
A právě na tom stojí nejcennější aktivum banky Dlužena von Bankrot:
Ne zlato. Ne devizové rezervy.
Krátká paměť voličů.
Díky ní může Dlužena utrácet i peníze těch, kteří jí nikdy svůj hlas nedali.
Čeština
@borisstastny Taky nás chcete ožebračit? Hamba “hlídačům” dotací… Prý pravice… 🤡
Aztecianus@Aztecianus
Z CIZÍHO KREV NETEČE Alena Schillerová právě objevila nový ekonomický zákon: Čím víc si půjčíme, tím jsme odpovědnější. A kdo chce dluh brzdit, ohrožuje ekonomiku. Za podobnou teorii by vás na ekonomce možná vyhodili od zkoušky už v prváku. V české vládě se s ní můžete stát ministrem financí. Prezident Petr Pavel vetoval rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. A vláda spustila poplach. Schillerová tvrdí, že prezident vetoval „hospodářský růst“, výstavbu jaderných bloků nebo obranyschopnost země. A že snížení schodku někam ke 150 miliardám by znamenalo „devastaci ekonomiky“. Prosím? - Tak si to přeložme z politické ekonomie do normální češtiny: Stát podle ministryně financí potřebuje každý rok nasekat další stovky miliard dluhu, jinak bude ekonomika devastována. To není důkaz zdravé ekonomiky. To je její diagnóza. Letos Schillerová naplánovala schodek 310 miliard korun. Národní rozpočtová rada přitom konstatovala, že rozpočet je v přímém rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Normální reakce ministra financí? „Musíme upravit rozpočet.“ (šetřit - nebo zvýšit příjmy) Reakce Aleny Schillerové? - Upravíme zákon. To je jako jet obcí 120 km/h, dostat pokutu a místo sundání nohy z plynu navrhnout zrušení rychlostního limitu. A potom označit policistu za nezodpovědného, protože vám brání v cestě. Přesně o tom je dnešní spor. Vláda chce rozvolnit pravidla, vyjmout další obří výdaje z běžných limitů a v určitých situacích si otevřít možnost zvýšit už schválené výdaje až o dalších 10 procent. Jen drobný detail: Výdaj, který vyjmete z limitu, nepřestane existovat. Dálnice není zdarma. Dukovany nejsou zdarma. Armáda není zdarma. A už vůbec nejsou zdarma politické dárečky. Když na ně stát nemá, půjčí si. A dluh má jednu protivnou vlastnost: Musí se splatit. A mezitím z něj platíte úroky. Každá další miliarda na úrocích je miliarda, kterou jednou nemáte na učitele, lékaře, důchody, obranu nebo investice. Proto existují pravidla rozpočtové odpovědnosti. Ne proto, aby stát nemohl investovat. Ale proto, aby si každá vláda nemohla označit svoje utrácení za „strategickou investici“, účet odsunout do budoucnosti a před volbami se pochlubit, jak krásně rozdává. A tady přichází nejlepší část. Prezident, který řekne: „Dluh má mít nějaké mantinely,“ je podle vlády nezodpovědný!!! Zatímco ministryně, která předloží rozpočet se schodkem 310 miliard, narazí s ním na zákonná pravidla a následně chce pravidla rozvolnit, je údajně symbolem odpovědného hospodaření. George Orwell by si dělal poznámky. - Dluh je odpovědnost. - Šetření je devastace. - A rozpočtová pravidla jsou překážkou prosperity. Ne. Rozpočet není bezedná kasička vlády. Státní dluh nejsou Babišovy peníze. Nejsou to peníze Schillerové. A neplatí ho ministerstvo financí. Platíme ho my. Protože v politice se krásně utrácí podle starého pravidla: Z cizího krev neteče. Jenže tady je jeden problém. To „CIZÍ“ jsme pro Babiše my. Nejsme totiž v holdingu… nebo??
Čeština
Veto prezidenta republiky zákona o rozpočtové odpovědnosti je velmi špatnou zprávou pro občany České republiky. Doufám, že se tím nezačíná naplňovat prezidentovo prohlášení na letošním koncertu Colors of Ostrava, kde ve svém politickém vystoupení veto zmiňoval jako svůj způsob boje proti naší vládě. Prezidentské veto samozřejmě přehlasujeme, naše koalice je zcela jednotná. Hlasování sněmovny lze očekávat na konci srpna.
Čeština
@alenaschillerov @prezidentpavel Kubáček 🤡🤡🤡 - spíš mě zajímá někdo, kdo tomu opravdu rozumí, ne holdingový tlampač.
Ale na @petr_barton vám holdingové argumenty nestačí - narozdíl od vás je to ekonom…
Aztecianus@Aztecianus
Pučista zůstává pučistou? Jeroným Tejc už jednou stál u události, která vstoupila do českých politických dějin jako “Lánský puč”. V roce 2013 patřil k účastníkům tajné schůzky v Lánech, po níž se část vedení ČSSD pokusila odstavit vlastního předsedu Bohuslava Sobotku. Dnes je Jeroným Tejc ministrem spravedlnosti. A znovu mu někdo překáží. Tentokrát soudce. Prezident Petr Pavel se obrátil na Ústavní soud, aby rozhodl kompetenční spor mezi ním a vládou Andreje Babiše. Tedy přesně tak, jak má fungovat právní stát: O sporu o moc nerozhodne ten, kdo má větší moc. Rozhodne soud. Ústavní soud předběžným opatřením umožnil prezidentovi účast na summitu NATO. A co udělá ministr spravedlnosti? Označí postup soudce zpravodaje Pavla Šámala za „bezprecedentní soudní aktivismus“. A vláda navrhne, aby byl Šámal z dalšího projednávání sporu vyloučen. Ano. Požadovat vyloučení soudce je legitimní právní nástroj. Ale označit soudce za „aktivistu“ poté, co soud dosud definitivně nerozhodl a předběžné opatření zachovalo dosavadní stav (chápáno Babišem & spol že rozhodl proti vládě), a současně žádat jeho odstranění z případu? To už je signifikantní - Ministr spravedlnosti brání vládu před soudcem, jehož úkolem je mimo jiné i chránit moc soudní před mocí výkonnou!!! Soudce rozhodne proti vládě – a stane se „aktivistou“. Vláda prohraje (předběžné opatření ještě není výsledek) – ale už teď začne řešit, zda by její spor neměl rozhodovat někdo jiný. Tejc navíc varuje, že prezidentův výklad Ústavy by vytvořil „druhé mocenské centrum“. Ano, pane ministře. To je totiž podstata demokracie. Moc nemá jedno centrum. Máme vládu. Parlament. Prezidenta. Soudy!!! Navzájem se kontrolují. Říká se tomu DĚLBA MOCI. Vláda není stát. Premiér není stát. A ministr spravedlnosti není nadřízený Ústavního soudu. Jeroným Tejc už jednou pomáhal řešit politický problém zákulisní mocenskou operací. Tehdy překážel předseda vlastní strany. Dnes překáží soudce. Pučista zůstává pučistou? Ne. Tohle není ústavní puč v právním smyslu. Ale je to možná něco zákeřnějšího: způsob uvažování, podle kterého je každá nezávislá instituce v pořádku jen do chvíle, než začne skutečně omezovat zvůli moci. Pak se ze soudce stane „aktivista“. Z kontroly moci „překážka vládnutí“. A z nezávislosti problém, který je potřeba vyřešit. Autor dramat z žánru tzv. Absurdního divadla - nějaký Václav Havel dokonale rozuměl absurditě systému, v němž slova znamenají svůj opak. A právě jsme dostali nové dějství do hry “Demokracie po česku”, kterou svou aktivní rolí v politice pomohl psát: Ministr spravedlnosti bojuje proti „aktivismu“ soudce. Vláda chrání svou moc před institucí, která má její moc kontrolovat. A celé se to děje ve jménu ochrany ústavního pořádku. To už není politika. To je Havlova hra. Jenže tentokrát se nehraje v divadle. Hraje se o to, zda bude v Česku dál právo omezovat moc. Nebo zda začne ministr/vláda/108 hlasů v parlamentu omezovat soudy. A to už by žádná absurdita nebyla. To by byl problém nás všech.
Čeština
.@prezidentpavel svým vetem popřel sám sebe. Ještě před týdnem v Ankaře hájil enormní vydaje na obranu. Jeho veto je ale přímým ohrožením nejen obranyschopnosti země, ale i jejího zdravotnictví, rozvoje a investic. Přesný Jan Kubáček ⤵️
Čeština
@ZPouzar ✍️
Aztecianus@Aztecianus
Z CIZÍHO KREV NETEČE Alena Schillerová právě objevila nový ekonomický zákon: Čím víc si půjčíme, tím jsme odpovědnější. A kdo chce dluh brzdit, ohrožuje ekonomiku. Za podobnou teorii by vás na ekonomce možná vyhodili od zkoušky už v prváku. V české vládě se s ní můžete stát ministrem financí. Prezident Petr Pavel vetoval rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. A vláda spustila poplach. Schillerová tvrdí, že prezident vetoval „hospodářský růst“, výstavbu jaderných bloků nebo obranyschopnost země. A že snížení schodku někam ke 150 miliardám by znamenalo „devastaci ekonomiky“. Prosím? - Tak si to přeložme z politické ekonomie do normální češtiny: Stát podle ministryně financí potřebuje každý rok nasekat další stovky miliard dluhu, jinak bude ekonomika devastována. To není důkaz zdravé ekonomiky. To je její diagnóza. Letos Schillerová naplánovala schodek 310 miliard korun. Národní rozpočtová rada přitom konstatovala, že rozpočet je v přímém rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Normální reakce ministra financí? „Musíme upravit rozpočet.“ (šetřit - nebo zvýšit příjmy) Reakce Aleny Schillerové? - Upravíme zákon. To je jako jet obcí 120 km/h, dostat pokutu a místo sundání nohy z plynu navrhnout zrušení rychlostního limitu. A potom označit policistu za nezodpovědného, protože vám brání v cestě. Přesně o tom je dnešní spor. Vláda chce rozvolnit pravidla, vyjmout další obří výdaje z běžných limitů a v určitých situacích si otevřít možnost zvýšit už schválené výdaje až o dalších 10 procent. Jen drobný detail: Výdaj, který vyjmete z limitu, nepřestane existovat. Dálnice není zdarma. Dukovany nejsou zdarma. Armáda není zdarma. A už vůbec nejsou zdarma politické dárečky. Když na ně stát nemá, půjčí si. A dluh má jednu protivnou vlastnost: Musí se splatit. A mezitím z něj platíte úroky. Každá další miliarda na úrocích je miliarda, kterou jednou nemáte na učitele, lékaře, důchody, obranu nebo investice. Proto existují pravidla rozpočtové odpovědnosti. Ne proto, aby stát nemohl investovat. Ale proto, aby si každá vláda nemohla označit svoje utrácení za „strategickou investici“, účet odsunout do budoucnosti a před volbami se pochlubit, jak krásně rozdává. A tady přichází nejlepší část. Prezident, který řekne: „Dluh má mít nějaké mantinely,“ je podle vlády nezodpovědný!!! Zatímco ministryně, která předloží rozpočet se schodkem 310 miliard, narazí s ním na zákonná pravidla a následně chce pravidla rozvolnit, je údajně symbolem odpovědného hospodaření. George Orwell by si dělal poznámky. - Dluh je odpovědnost. - Šetření je devastace. - A rozpočtová pravidla jsou překážkou prosperity. Ne. Rozpočet není bezedná kasička vlády. Státní dluh nejsou Babišovy peníze. Nejsou to peníze Schillerové. A neplatí ho ministerstvo financí. Platíme ho my. Protože v politice se krásně utrácí podle starého pravidla: Z cizího krev neteče. Jenže tady je jeden problém. To „CIZÍ“ jsme pro Babiše my. Nejsme totiž v holdingu… nebo??
QME
Tenhle pojebanec tvrdí, že je špatnou zprávou pro občany ČR, že on neplní svůj volební program, tj. usilovat o vyrovnaný státní rozpočet. Kdo tyhle vemena volil, tak musí čumět s otevřenou hubou, jak ho podvedli. Přímo veřejně bojují za větší dluhy pod taktovkou Agrofertu.
Čeština
Veto @prezidentpavel mě nepřekvapilo. Prezident avizoval, že má nástroje, jak vládě komplikovat život. Mrzí mě ale, že podobné kroky nejvíc dopadnou na obyčejné lidi. No nic, vládní koalice je připravena veto na mimořádné schůzi Sněmovny na konci léta přehlasovat.
Čeština
@vyrobku ✍️
Aztecianus@Aztecianus
Z CIZÍHO KREV NETEČE Alena Schillerová právě objevila nový ekonomický zákon: Čím víc si půjčíme, tím jsme odpovědnější. A kdo chce dluh brzdit, ohrožuje ekonomiku. Za podobnou teorii by vás na ekonomce možná vyhodili od zkoušky už v prváku. V české vládě se s ní můžete stát ministrem financí. Prezident Petr Pavel vetoval rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. A vláda spustila poplach. Schillerová tvrdí, že prezident vetoval „hospodářský růst“, výstavbu jaderných bloků nebo obranyschopnost země. A že snížení schodku někam ke 150 miliardám by znamenalo „devastaci ekonomiky“. Prosím? - Tak si to přeložme z politické ekonomie do normální češtiny: Stát podle ministryně financí potřebuje každý rok nasekat další stovky miliard dluhu, jinak bude ekonomika devastována. To není důkaz zdravé ekonomiky. To je její diagnóza. Letos Schillerová naplánovala schodek 310 miliard korun. Národní rozpočtová rada přitom konstatovala, že rozpočet je v přímém rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Normální reakce ministra financí? „Musíme upravit rozpočet.“ (šetřit - nebo zvýšit příjmy) Reakce Aleny Schillerové? - Upravíme zákon. To je jako jet obcí 120 km/h, dostat pokutu a místo sundání nohy z plynu navrhnout zrušení rychlostního limitu. A potom označit policistu za nezodpovědného, protože vám brání v cestě. Přesně o tom je dnešní spor. Vláda chce rozvolnit pravidla, vyjmout další obří výdaje z běžných limitů a v určitých situacích si otevřít možnost zvýšit už schválené výdaje až o dalších 10 procent. Jen drobný detail: Výdaj, který vyjmete z limitu, nepřestane existovat. Dálnice není zdarma. Dukovany nejsou zdarma. Armáda není zdarma. A už vůbec nejsou zdarma politické dárečky. Když na ně stát nemá, půjčí si. A dluh má jednu protivnou vlastnost: Musí se splatit. A mezitím z něj platíte úroky. Každá další miliarda na úrocích je miliarda, kterou jednou nemáte na učitele, lékaře, důchody, obranu nebo investice. Proto existují pravidla rozpočtové odpovědnosti. Ne proto, aby stát nemohl investovat. Ale proto, aby si každá vláda nemohla označit svoje utrácení za „strategickou investici“, účet odsunout do budoucnosti a před volbami se pochlubit, jak krásně rozdává. A tady přichází nejlepší část. Prezident, který řekne: „Dluh má mít nějaké mantinely,“ je podle vlády nezodpovědný!!! Zatímco ministryně, která předloží rozpočet se schodkem 310 miliard, narazí s ním na zákonná pravidla a následně chce pravidla rozvolnit, je údajně symbolem odpovědného hospodaření. George Orwell by si dělal poznámky. - Dluh je odpovědnost. - Šetření je devastace. - A rozpočtová pravidla jsou překážkou prosperity. Ne. Rozpočet není bezedná kasička vlády. Státní dluh nejsou Babišovy peníze. Nejsou to peníze Schillerové. A neplatí ho ministerstvo financí. Platíme ho my. Protože v politice se krásně utrácí podle starého pravidla: Z cizího krev neteče. Jenže tady je jeden problém. To „CIZÍ“ jsme pro Babiše my. Nejsme totiž v holdingu… nebo??
QME
Petr Bartoň je Chief Economist v Natlandu. Učí ekonomii na fakultách Právnické a Matematicko-fyzikální UK. Vystudoval ekonomii na University of Cambridge a University of Chicago.
A pak tu máme Alenu Schillerovou.
Vyberte si sami, názoru koho z těch dvou budete důvěřovat víc.
Čeština
@SebelovaM ✍️
Aztecianus@Aztecianus
Slovenský TRUMPeta Netroubí k pochodu vpřed. Hraje na pohřbu české demokracie… Andrej Babiš není Donald Trump přes kopírák. Nemá jeho účes ani v češtině jeho slovenský přízvuk není tak sexy jako americký akcent. Má ale stejnou politickou metodu: propojit vlastní byznys se státem, oslabit kontrolní instituce a každou kritiku vydávat za útok na své voliče. 1. Stát jako rodinná firma Trump nikdy skutečně neoddělil výkon moci od svých obchodních zájmů. Babiš tvrdí, že střet zájmů vyřešil svěřenským fondem. Jenže pochybnosti o jeho budoucím ekonomickém prospěchu přetrvávají. A SynBiol, zdravotnické společnosti ani reprodukční kliniky do tohoto řešení vůbec nespadají. Premiér tak stojí v čele vlády, která nastavuje pravidla v odvětvích, kde jeho podnikatelské impérium dál působí. 2. Když pravidla překážejí, tak se jednoduše změní Trump se snaží oslabit instituce, které ho mají kontrolovat. Babišova vláda mění zákon o střetu zájmů. Rozvolňuje služební zákon, aby bylo snazší měnit vedení státní správy. Přepisuje pravidla pro dotace, zemědělství, energetiku nebo biometan. Každou změna obhajují zvlášť. Dohromady ale nápadně často prospívají stejnému okruhu zájmů. 3. Když rozhodčí nepíská podle vás, napadněte rozhodčího Trump útočí na soudce, žalobce, média i volební systém. Babišův svět má své vlastní nepřátele. Prezidenta. Ústavní soud. Evropskou komisi. Veřejnoprávní média. Nezávislé novináře. Auditory. Aktivisty. Transparency International…. atd. Neřeší se obsah jejich zjištění. Zpochybní se ten, kdo je vyslovil. Soudce je aktivista. Novinář vede kampaň. Brusel škodí Česku. Prezident prý dělá opozici. A miliardář v čele vlády je znovu vykreslen jako oběť. 4. Odpověď nahraďte emocí Trump dobře ví, že emoce porážejí fakta - Babiš také. Ptají se na střet zájmů? - Mluví o tom, jak pomáhá lidem, kolik Agrofert zaplatil na daních a jak zaměstnává naše lidi. Ptají se na zdravotnické firmy? - Mluví o ženách, kterým kliniky pomáhají mít děti. Ptají se na dotace? - Mluví o útoku na české zemědělce. Drahých potravinách, konkurenci ze zlého západu i východu… Na otázku neodpoví - vždy radši změní téma. Přerámuje kontext… 5. Loajalita místo odpovědnosti Trump staví na osobní věrnosti. ANO funguje podobně. Není to standardní politická strana. Je to marketingově řízený projekt jednoho lídra bez vnitřních demokratických mechanismů… Program se mění podle průzkumů. Spojenci podle potřeby. Nepřátelé podle aktuální kampaně. Jedna věc se ale nemění nikdy - povinnost hájit předsedu. Šéf má vždycky pravdu - jinak se dozvíte, že už to vlastně nechcete dělat… ⸻ Nejde o jednu dotaci - o jednu kauzu - ani o jeden zákon. Jde o způsob vládnutí, ve kterém se veřejná moc stále více přizpůsobuje zájmům člověka, který ji právě drží v rukou. Donald Trump se snaží udělat z Ameriky svou firmu. Andrej Babiš se snaží udělat ze své firmy stát.
QME
Zatímco všichni řeší skandály kolem Turka, Macinky nebo Okamury, ve Sněmovně v úplné tichosti vznikají zákony, které nás postupně mohou změnit v Babišistán: Rozvolňuje se zákon o střetu zájmů, mění se dotační pravidla ve prospěch velkých holdingů a připravuje se předkupní právo k zemědělské půdě. Právě to by mohlo významně pomoci Agrofertu, který má v pachtu tisíce hektarů půdy.
Nenecháme to být. Nebudeme k tomu mlčet a ve sněmovně budeme téhle plíživé změně Česka v Babišistán bránit ze všech sil.
Čeština