Blbý básník

Začal mě dnes kvakoš učit střelbu na koš. Že prý to dá ještě fušku, než budu mít lepší mušku.

Vždy jsem si přál, už odmala, vypadat jako koala. Jenže bych byl moc roztomilý, žena by si mě nevzala. Udělal jsem to tedy pro ni: vypadám jako rypouš sloní.

Řeknu vám to radši hopem, dnes jsem se stal misantropem. A proto mně lidi lezou na nervy, ač ne všichni stejnou měrou.

Kdekoli jsem dneska byl, přistál na mně její pyl. Zas však díky ambrozii vím, že dokud kýchám, žiji!

Ve vesnici Nová Veš mají všichni muži pleš. Uzavřeli dohodu z bezpečnostních důvodů.

V zemích, kde je moře, oblékám se spoře. V zemích, kde je sníh, zahřívá mě líh. Po ulicích Uppsaly běhám v plavkách ožralý.

Mám doma dvě umyvadla – obě jsem vzal do divadla. Koupil jsem jim první řadu, ať nemusí sedět vzadu. Když se kultury nasytí, odpočinou si od mytí.

Na naší půdě bydlí sova, nelíbí se nám, jak se chová. I když coby sova pálená je druhově dosti vzdálená, tahá si do té své střešní díry pořád jenom samé cizí výry.

Ve Znojmě stojí radnice šeredná jako zadnice. Znojemští neradi ji vidí, to proto, se za ni stydí. Tudíž to vyřešili tak, že postavili obchoďák.

Včera jsem přijel z Chomutova, dneska tam musím zase znova. Zapomněl jsem tam kleště, proto tam musím ještě.

Ten, kdo leze po skále, mívá často namále. I když se to naučí, stejně dolů zahučí.

Dnes má každý v hlavě rady, jak žít zdravě. Já chci ale radu jinou než se furt cpát zeleninou!

Měl jsem batoh rozepnutý, vysypaly se mi vruty. Nespokojil jsem se s málem: stalo se to nad kanálem. Moje vruty s plochou hlavou někde v kanálu teď plavou. Za tu zvýhodněnou cenu už je nikde neseženu. Proč je život takhle krutý?!

Stonožka, ta nemá ráda, když ji z práce bolí záda. Mít zaměstnání sedavé je pro ni totiž nezdravé, potřebuje se hýbat trošku, tak radši dělá listonožku.

Zeptal jsem se husy, proč dělá psí kusy, a ne kusy husí. Řekla: „To se musí.“

Včera večer jsem se bavil, vodovod jsem neopravil, no a proto – mojí vinou – dnes žijeme pod hladinou.

Před časem jsem potkal štíra a dal jsem mu kousek sýra. On se po Blaťáckém zlatě začal tvářit jedovatě a odešel bez pozdravu. Dodnes si s tím lámu hlavu.

Přeskočil jsem švédskou bednu a teď čekám, až se zvednu. (Pak přeskočím ještě jednu.) (Možná, ale nejdřív v lednu.)

Když je montér nudistou, tak má práci nejistou. Kdyby chodil jenom tak, nemá kam dát šroubovák. Kdyby nosil montérky, není vidět na kérky.

Sedím tady v křesle a cítím se sklesle. Laťku pořád někdo zvedá, takže mi to taky nedá nemít jisté pochybnosti o tom, zda jsem blbý dosti.