Děvucha z Příbora

Macinko, ano vy jste autentický debil „Tak už to z vás konečně leze ven, Macinko @petr_macinka . Lidi, kteří vás kritizují, jsou podle vás ‚méněcenní‘, ale vy sám jste ‚autentický‘. Gratuluju. Právě jste překonal sám sebe. Z arogantního spratka jste se stal autentickým debilem s nadřazenostním komplexem. Autentičnost říkáte? Vy jste autentický jako plastová kelímková polévka – levný, nechutný a každý hned pozná, že je to svinstvo. Jste autentický puberťák, který když mu někdo řekne pravdu do očí, tak se schová za to, že ti druzí jsou prostě genetický odpad. ‚Méněcenní‘, říkáte? To je přesně ten typ arogance, kterou mají lidé, co nikdy v životě nic pořádného nedokázali, ale mají pocit, že jim patří celý svět. Vy jste autentický příklad toho, proč normální lidé politiky tak nesnášejí – protože vidí, jak se z nich stávají nadutí, pomstychtiví trpaslíci s velkým egem a malým mozkem. Takže ano, zůstaňte autentický, Macinko. Čím víc budete říkat nahlas, co si myslíte, tím rychleji vás lidé pošlou tam, kam patříte – do politického zapomnění. A až půjdete, nezapomeňte zhasnout, vy autentický debile.“

@RadimFialacz Podle dostupných informací jste, Radime, načerpal z fondů EU okolo 200 milionů korun, takže ona ta Evropská unie zase tak hrozná nebude, co? Nebo snad hodláte ty peníze vrátit? Děkuji.

Král Karel III. – potomkem svaté Ludmily Král Karel III. (14. listopadu 1948), současný britský panovník z rodu Mountbatten-Windsor, je jedním z nejznámějších žijících potomků svaté Ludmily (cca 860 – 15. září 921), babičky svatého Václava a jedné ze zakladatelských postav českých dějin. Genealogický rodokmen Via Ludmila dokumentuje nepřerušenou linii přes více než 1 100 let, která spojuje britskou královskou rodinu s raným přemyslovským rodem. Cesta vede přes: - Přemyslovské knížata a krále Čech (od Ludmilina syna Vratislava I. a vnuka Václava), - Lucemburskou dynastii (především císař Karel IV.), - Habsburky a Jagellonce, - řadu německých a středoevropských šlechtických knižecích rodů (Württemberg, Lobkowicz, Thurn-Taxis aj.), - až k britské královské linii přes královnu Viktorii, královnu Alžbětu II. a prince Filipa. Svatá Ludmila Svatá Ludmila byla přemyslovská kněžna, manželka prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I. Spolu s ním významně přispěla k christianizaci Čech. Po manželově smrti působila jako regentka a vychovávala svého vnuka Václava. Byla zavražděna v roce 921 na příkaz své snachy Drahomíry, ale záhy byla uctívána jako mučednice a světice. Její odkaz žije v české kultuře dodnes. Význam tohoto příbuzenského spojení Toto rodové pouto dokládá, jak propojená byla evropská panovnická dynastie. Sňatky mezi rody vytvořily společné genetické a kulturní dědictví, které spojuje dnešní britskou korunu s raně středověkými světci a vládci střední Evropy. Pro Karla III. není toto spojení jen symbolické. Britští panovníci mají dlouhodobé kulturní a diplomatické vazby s Českem. Karel III. projevuje zájem o středoevropskou historii, architekturu a ochranu přírody – témata, která rezonují s odkazem Přemyslovců a Lucemburků. Rodokmen Via Ludmila je krásným vizuálním svědectvím, že i v 21. století koluje v žilách evropských panovníků krev středověkých světic a králů. Král Karel III. je v jedné doložené linii 40. generací potomkem svaté Ludmily. Jedná se o fascinující spojení moderní britské monarchie s počátky křesťanského Česka přes více než jedenáct století evropských dějin.(Via Ludmila rodokmen 2023 , Jan Drocar)

@Jirka67694801 @NEOVLIVNICZ 🤣😂🤣

@DPribora @NEOVLIVNICZ Asi stejný nesmysl jako Rusko s dvěma "s". Problémy mu překvapivě začaly až po vstupu do politiky. Ale to vy víte.

Babiš jel do Ázerbajdžánu pro plyn. Potřebuje ho Agrofert AB jedná se zahraničními politiky o tématech, která jsou klíčová pro fungování Agrofertu. Nedávno řešil s Němci chemičku z holdingu, nyní v Ázerbajdžánu vyjednával o zemním plynu. neovlivni.cz/babis-jel-do-a…

Japonsko bylo jedním ze tří hlavních agresorských států Osy (spolu s nacistickým Německem a fašistickou Itálií) . Okamura jako japonec by neměl zapomenout že Japonsko bylo plnohodnotným agresorem, který zahájil válku v Asii dříve než Německo v Evropě a dopustil se masového teroru na civilním obyvatelstvu. Rozsah a brutalita jeho zločinů byly srovnatelné s nacistickými !

Ještě 1247 dnů...

Čumte, všichni z @lepsivlada Každej člověk u tohohle brečí a rve si vlasy, jak jsme tohle mohli dopustit? A vy, služky prokremelskejch vejškrabků (aby ta roztřesená zbytečnost nešla dřepět), si vezmete na svědomí, že tohle se může dít i našim dětem? Prachy na obranu, debilové!

Tomio Okamura: Rasistický dealer nenávisti, který žije z rozdělování Čechů. Tomio Okamura není politik. Je to profesionální dealer nenávisti a jeden z nejprohnilejších politických oportunistů, jaké kdy Česko mělo. Celou kariéru staví na štvanicích. Nejdřív bušil do Romů, pak objevil „invazi migrantů“, kteří měli znásilňovat české ženy. Když se téma vyčerpalo, vrhl se na Ukrajince – ti teď „kradou práci, byty a dávky“. A teď si bere na mušku ještě Němce a sudetské Němce. Nepřítel se mění, ale metoda zůstává stejná: najít někoho, koho lze nenávidět, a živit se tím. Okamura nemá žádné principy, jen instinkt hyeny. Je to rasista a xenofob tělem i duší, který cíleně rozdmýchává strach a nenávist, protože ví, že v rozdělené, vystrašené a naštvané společnosti se mu daří nejlépe. Není řešením žádných problémů. Je sám problémem. Parazit, který prosperuje na tom nejhorším, co v lidech je – na zlobě, ignoranci a touze po jednoduchém nepříteli. A dokud mu to voliči budou žrát, bude dál jedovat veřejný prostor, ničit sociální soudržnost a posouvat českou politiku do stoky. Tomio Okamura není hlas lidu. Je to hnis, který se živí hnisem české společnosti.

Bude to velký, přijďte! Díky za RT. 💪

@Jirka67694801 @NEOVLIVNICZ on se dal na politiku, aby NEŠEL sedět

@NEOVLIVNICZ Takže si to shrňme. Člověk, který má majetek, který neutratí ani jeho následující páté koleno, jede do Azejbajdžánu, aby vydělal další miliardu a proto se dal na politiku. Hercule Poirot by na vaší dedukci řekl, že vám chybí sivá kůra mozková.

Okamura se domohl svého. Ministerstvo práce přestalo uvádět čistou bilanci nákladů a výdajů spojené z pobytem Ukrajinců u nás. V každém čtvrtletí to byly miliardy do rozpočtu. Na sociální dávky pro dezoláty volící SPD. Země paradoxů. Šikmooký Čech šikanující válečné uprchlíky.

Beztvářný praporečník. V srdci Londýna, mezi pomníky impéria a jistoty, se přes noc zjevila nová socha od Banksyho. Muž v obleku kráčí vpřed ze svého podstavce na Waterloo Place, jedna noha již pevně vykročena, paže vztyčena vysoko. Tam, kde by měla být tvář – prohlašující identitu, přesvědčení či autoritu –, je však jen divoký, bouřlivý prapor. Látka ho pohltila. Stal se jejím nástrojem, nebo spíše jejím zajatcem. To je geniální tah Banksyho díla: socha nezobrazuje vůdce ani následovníka. Zobrazuje okamžik, kdy symbol pohltí člověka. Prapor – jakýkoli prapor – byl vždy paradoxním předmětem. Je to jen látka a barva, přesto velí krvi a příslušnosti. Slibuje jednotu, ale vyžaduje vymazání jedinečné tváře. V této soše je tato transakce učiněna doslovnou. Jedinec stále kráčí, stále jedná, stále někam směřuje, ale jeho oči, ústa, jeho jedinečnost zmizely pod emblémem, který nese. Je mocný právě proto, že už není plně sám sebou. Filozofie se s tímto napětím dlouho potýkala. Hegel viděl dějiny jako rozvíjení Ducha skrze velké muže a národy, s prapory vlajícími v čele dialektického pokroku. Nietzsche varoval, že takové velké příběhy nás svádějí k obětování vlastního stávání se na oltáři kolektivního cíle. Kierkegaard by v tom rozpoznal „dav“ v jeho nejsvůdnější podobě: místo, kde člověk ztrácí sám sebe nejúplněji, přitom věří, že se konečně našel. Oblek přidává další vrstvu ironie. Není to revolucionář v hadrech ani voják v uniformě. Je to moderní profesionál, manažer, úředník – samotný archetyp racionální, beztvaré byrokracie. Vyměnil anonymitu kanceláře za anonymitu věci. Oblek říká patřím do systému; prapor říká svrhnu ho – nebo možná zdokonalím ho. Obě roucha slouží stejnému účelu: umožňují nositeli zmizet v roli. Přesto Banksyho socha není čistě nihilistická. Je v ní pohyb. Tělo se napíná vpřed s nezaměnitelnou naléhavostí. Prapor, i když ho oslepuje, ho zároveň žene kupředu. Toto je věčný lidský úděl: potřebujeme symboly větší než my sami, abychom vůbec mohli vykročit, avšak ty samé symboly nás riskují proměnit v přízraky oblékané do vlastní kůže. Každý pochod, každá revoluce, každá spravedlivá křížová výprava byla nesena právě takovými beztvářnými praporečníky. Někteří změnili svět k lepšímu. Většina jen nahradila jednu sadu zakrytých tváří jinou. Nakonec se Banksyho dílo ptá diváka tichou, ničivou otázkou: Když zvedneš svůj prapor – ať už jakékoli barvy, ať už jakéhokoli hesla –, kterou část své tváře jsi ochoten obětovat? A jakmile ti látka vezme oči, všimneš si vůbec, že už nevíš, kam jdeš, jen že se pohybuješ, zuřivě, v kroku s něčím mnohem větším než ty sám? Tato socha varuje před slepým nacionalismem. Každý pochod, každá revoluce, každá spravedlivá křížová výprava byla nesena právě takovými beztvářnými praporečníky. Banksy nám připomíná, že nejnebezpečnější postavy dějin málokdy měly nezapomenutelné tváře. Byli to ti, kteří dovolili, aby je prapor nosil – a přitom ztratili sami sebe.

Seru na vás, tupí čehúni! Váš slovenský estébák! 😘😛😍

„Přežili jsme Husáka, přežijeme i Macinku s Turkem.“ Tento bonmot, který zazněl v Prostoru X od @PetrosKecyaPoli, perfektně ilustruje českou národní nemoc, o níž jsem psal v předchozích textech. Přesně toto je ten nebezpečný postoj „nějak to přežijeme“. Ten samý postoj, který nám umožnil přežít normalizaci, listopad 1989 oslavit jako konec dějin a pak se dobrovolně odříznout od jakékoli hlubší historické paměti. Místo abychom se ptali, proč se takové figurky jako Petr Macinka a Filip Turek vůbec dostali do vlády a proč jejich styl (provokace, osobní útoky na prezidenta, bagatelizace institucí) rezonuje s částí společnosti, raději si řekneme: „No co, Husáka jsme taky přežili.“ Jenže právě v tom vězí chyba. Přežít není totéž jako žít důstojně. Přežít Husáka znamenalo morální a ekonomickou devastaci na desetiletí. Přežít ho neznamenalo, že jsme z toho vyšli silnější nebo moudřejší. Naopak – mnozí z nás si z toho odnesli cynismus, rezignaci a přesvědčení, že „stejně je to jedno“. A právě tento cynismus teď brání tomu, abychom požadovali kvalitnější politiku. Král Karel III. mluvil o tom, že společenství, které ignoruje své starší a svou historii, ztrácí paměť – a tím pádem opakuje chyby. Česká verze tohoto selhání zní: „Vždyť jsme to už jednou přežili, tak proč bychom se teď namáhali něco měnit?“ Takový přístup není projev odolnosti. Je to projev rezignace. Skutečná zralost národa by vypadala takto: Ano, přežili jsme Husáka. Právě proto bychom měli mít vyšší standardy než „přežít Macinku s Turkem“. Právě proto bychom neměli tolerovat, když se politika snižuje na osobní urážky, vydírání institucí, šaškování ve Sněmovně nebo bagatelizování ústavních rolí. Právě proto bychom měli požadovat lídry, kteří chápou, že stát není jejich osobní písnička ani marketingový projekt strany „Motoristé sobě“. Úcta k minulosti neznamená nostalgii po komunismu. Znamená poučení z něj. A jedno z nejdůležitějších poučení zní: kvalita politiky se neměří tím, jestli ji „přežijeme“, ale tím, jakou zemi po sobě zanecháme. Pokud budeme dál spokojeni s tím, že „nějak to přežijeme“, pak ano – přežijeme. Ale otázka zní: jako co? Jako sebevědomý národ s jasnou vizí, nebo jako věčný přežívající, který se jednou za čas zase raduje, že „to nějak dopadlo“? Čas ukáže, jestli se z Husákovy éry dokážeme poučit, nebo jestli ji budeme dál používat jen jako laciné alibi pro současnou průměrnost a primitivnost.

Mě rozbilo.

Vláda České republiky nepovolila přelet letadlu s prezidentem Tchaj-wanu. Hanba. Souvisí to s tím, že Agrofert rozjel prodej aut z Číny? Jedná se o další příklad střetu zájmů Andreje Babiše, který dnes chce pro změnu dělat radost komunistům z Číny? @mzvcr @AndrejBabis

Takze si to shrnme. Motoriste ve vlade zatim stihli rozpoutat valku s Hradem, valku s CT (byt to jde za Babisem a SPD a Oto je tam jen uzitecnej idiot), valku s urednikama, valku s novinarema (byt tam Babis prikuluje statecne)…. Udelali mezitim neco, co by realne bylo pozitivni? Ptam se naprosto vazne a nejaky marginalni pseudouspory v ramci jejich kulturnich valek neberu uplne jako argument.

Hlasy rozvážného rozumu v době bezohlednosti: Král Karel III. a prezident Petr Pavel ukazují cestu vpřed. V době, kdy příliš mnoho světových lídrů sází na bombast, rozdělování a krátkodobé rozhořčení – kdy psychopatické kalkuly a syrové ego často vydávají za politiku –, přinesli tento týden dva muži něco stále vzácnějšího: klidné, zralé a strategicky jasnozřivé vedení zakořeněné v historii, spojenectví a dlouhodobé vizi. Britský král Karel III. a český prezident Petr Pavel pocházejí z odlišných tradic , přesto jejich poselství tohoto týdne vynikla inteligencí, zdrženlivostí a jasným pochopením geopolitických realit, před nimiž stojí Západ. Dne 28. dubna 2026 se král Karel stal teprve druhým vládnoucím britským panovníkem, který promluvil k společnému zasedání amerického Kongresu – poprvé od své matky, královny Alžběty II. v roce 1991. V sále, kde se denně formuje americká demokracie, si král nevybral konfrontaci ani lichotky, ale smíření a realismus. Uznávaje „doby velké nejistoty“ a konflikty sahající „od Evropy po Blízký východ“, odsoudil nedávné politické násilí nedaleko Kapitolu. „Taková násilná jednání nikdy neuspějí,“ prohlásil s neochvějnou rozhodností. „Ať jsou naše rozdíly jakékoli, ať máme jakékoli neshody, stojíme sjednoceni v závazku bránit demokracii.“ Projev byl prodchnutý historií, přitom hleděl vpřed. Karel připomněl hluboké kořeny anglo-amerického přátelství přes Magnu chartu, osvícenství a dvě světové války a připomněl zákonodárcům, že partnerství zrozené z minulých sporů opakovaně přinášelo „velké změny… nejen ku prospěchu našich národů, ale všech národů“. Odkázal na „vznešenou vizi“ Henryho Kissingera o atlantickém partnerství a zdůraznil, že americko-britské spojenectví – a v širším smyslu NATO – je „dnes důležitější než kdy dříve“. Jemně, ale jasně vyzval k multilaterální solidaritě: americká slova mají váhu, řekl, ale „činy tohoto velkého národa mají ještě větší“. Téhož dne v Praze usedl český prezident Petr Pavel k rozhovoru s Christiane Amanpourovou na CNN a přednesl stejně nekompromisní analýzu. Bývalý předseda vojenského výboru NATO a profesionální voják mluvil s přesností člověka, který zná bitevní pole i jednací sály. O ruské válce na Ukrajině byl přímý: Moskva „přeměnila celou svou ekonomiku ve válečný stroj“, přesto její ztráty rostou, lidské zdroje jsou vyčerpané a lidé stále unavenější. Pokračující západní podpora – finanční, vojenská i diplomatický tlak – zůstává „kriticky důležitá“, i když pozornost USA se obrací jinam. Nejsilnější byla Pavelova výzva k dospělým transatlantickým vztahům. „Potřebujeme se navzájem,“ řekl otevřeně. „Spojené státy potřebují Evropu a Evropa potřebuje Spojené státy.“ Partnerství však podle něj nemůže znamenat závislost. „Chceme být férovými spojenci. Musíme spolu mluvit jako rovní, ne jako závislé dítě.“ Evropa se podle něj musí „postavit na vlastní nohy“ – rozvíjet vlastní strategické schopnosti, zaplňovat mezery a být připravena jednat samostatně, když je to nutné, přičemž vždy preferuje společný postup. Článek 5 Severoatlantické smlouvy není podle něj automatickou zárukou, ale „výrazem politické vůle“, kterou je třeba na obou stranách Atlantiku podpořit skutečnými činy. Oba muži se ve svých rolích vyhnuli laciným pokušením okamžiku. Král Karel se nepodbízel žádnému domácímu publiku, ale pozvedl debatu nad stranické sváry. Prezident Pavel se nevyžíval v protiamerické rétorice ani evropském sebezpytování, ale žádal vzájemný respekt a realismus. Tím ztělesnili vlastnosti, které svět naléhavě potřebuje: historickou perspektivu, strategickou trpělivost a neochvějnou víru, že spojenectví založená na sdílených demokratických hodnotách zůstávají nejlepší obranou proti autoritářské agresi a globálnímu chaosu. V době, kdy příliš mnoho politiků honí titulky krutostí nebo fantaziemi, nám Král Karel a Prezident Pavel připomněli, že skutečné leadership je tišší, hlubší a daleko trvanlivější. Jejich slova tohoto týdne nebyly okázalé manifesty, ale stálé majáky.

Podepisuji.🖋🖋🖋 Pošlete to dál!!!!!!!!