Psovod Honza retweetledi

Je hluboká únorová noc, když na základně čtyřem z nás začnou naléhavě pískat vysílačky. Z termotiskárny vyjíždí detaily výjezdu, pro který jsme dispečinkem určeni: "dívka 16 let, po pádu bezvědomí, neprobírá se, nereaguje". Dispečink určuje nejvyšší možnou naléhavost případu, tedy jedničku.
Dvě posádky (RV+RZP) ve složení doktor a řidič a záchranář a řidič dusáme po schodech do našich aut. Můj řidič Dan ví to stejné, co já: tady jde nejspíš do tuhého.
Řeže nekompromisně zatáčky na hranici rizika, soustředí se na svou část úkolu. Já si mezitím během jízdy nasazuji čelovku, navlékám si rukavice a v duchu si vybírám nejvhodnější anestetika, jejich dávkování a velikost endotracheální rourky, kterou u šestnáctileté dívky nejspíš budu chtít použít. Nemluvíme, napětí je přímo hmatatelné.
Přijíždíme na udanou adresu. Jde o místní ubytovnu pro sociálně slabé. Na místě už je prvosledová hlídka policie, kterou dispečink aktivoval společně s námi. Před ubytovnou i přes noční hodinu haleká skupinka veselých žen a dětí. Ptáme se, jestli volali 155 nebo zda vědí, kde najdeme dotyčnou dívku. Dotazem je pobavíme, oni o ničem nevědí, oni čekají na jidlo z Bolta - nejsme náhodou z Bolta?? Hahaha!
Se vším vybavením v rukách tedy všichni vbíháme do budovy ubytovny a spolu s policií hledáme dotyčnou zraněnou dívku. Jdeme byt po bytu, partaj po partaji, boucháme na dveře, ptáme se rozespalých lidí. Nikdo nic neví, nikdo záchranku nevolal... Policisté opakovaně volají na číslo, které volalo na 155, ale to je vypnuté.
Po cca hodině usilovné práce na místě nikoho zraněného nenacházíme. Jde o zjevné zneužití linky 155. Ztratili jsme hodinu drahocenného času, kdy jsme mohli být setsakramentsky potřební jinde. Jsme všichni znechucení a naštvání. Odjíždíme. Policisté zůstávají na místě a budou pátrat dál po pachateli.
Vypátrají? Těžko říct... Bude dotyčný vtipálek nějak postižen? Troufám si tvrdit, že nikoliv. Tak jako v mnoha případech předtím...
Žijí tady s námi "lidé", kteří se tímto způsobem náramně baví. Nemají pocit zodpovědnosti, nemají nastavené hranice, nedovidí důsledky svého konání. A společnost je příliš benevolentní a tak jim toto chování opakovaně prochází.
A až třeba bude někdo volat 155 a nebudou dostupné kvalifikované posádky třeba pro krečující nebo dusící se dítě, možná to bude tím, že právě někde v terénu hledají neexistujícího pacienta...
#truestory @ZZS_SCK
Čeština












