Jedním Hlasem@JednimHlasem
Pardubice nejsou náhoda.
To je na tom to nepříjemné. Všichni by si přáli věřit, že jde o izolovaný exces. Jenže ono to tak není. Ten případ jako vystřelená světlice ukazuje prostředí, které v Česku už nějakou dobu roste, tváří se jako aktivismus - a ve skutečnosti funguje jako extremistická infrastruktura.
Po 7. říjnu se i u nás naplno rozjel robustní ekosystém protiizraelského aktivismu. Jeho slovník známe nazpaměť: apartheid, kolonizace, genocida, legitimní odpor.
V překladu: Izrael je viník už tím, že existuje.
Tenhle jazyk dlouhodobě šíří česká pobočka propalestinského Mezinárodního hnutí solidarity (ISM). Po 7. říjnu se rozjela naplno. Demonstrace, petice, mediální výstupy. V kvantitě, které se nelze vyhnout.
Vedle nich vznikla síť skupin, které sdílejí identický obsah i vizuální styl:
Academics Against Apartheid, Prague4PalestineYouth, Brno4Palestine, Plzen4Palestine, Solidarita s Palestinou Olomouc, Stop the Siege Brno, United4Gaza.
To už není spontánní aktivismus.
Je to prostředí, které sdílí jazyk, rámování reality i způsob mobilizace. Od klimatického hnutí přes univerzitní iniciativy až po identitární a feministické kolektivy.
Jazyk se přelévá i do akademického prostředí. A v Česku ho nešíří primárně studenti, ale samotní pedagogové - někde dokonce celé akademické senáty.
To je mimochodem detail, který by měl každého normálního člověka znepokojit víc než všechny demonstrace dohromady.
Tento aktivismus se institucionalizoval - například vznikem Iniciativy za kritickou akademii (IZKA), která sdružuje akademické pracovníky a její jazyk, který podle odborné analýzy naplňuje znaky antisemitismu
A protože absurdno má, zdá se, vždycky i dotační rozměr, tak se tenhle jazyk neudržuje jen z nadšení. Šíření protižidovských narativů je příliš často financováno i z veřejných prostředků - nejen prostřednictvím akademických grantů, ale i dotací měst a státu.
Například na Praze 10 působí Kolektiv Tadamun, který sám sebe popisuje jako „prostor s vazbami na arabský region“ a pracuje s pojmy jako „radikální praxe“ solidarity či dekolonialismus a jednostranná solidarita s Palestinou. V tomto prostředí se pohybuje i Youssef Mousri, podezřelý z útoku v Pardubicích.
Součástí stejného ideového prostředí je i kulturní scéna Prahy 10, konkrétně klubu Ankali a Planety Za, kde se konají propalestinské akce. Například akce „United 4 Gaza“ už v roce 2024 pracovala s pojmy jako „genocida v Gaze“, označovala izraelskou armádu za „okupační síly“ a měla pravidlo „nulové tolerance k sionismu“. A celé to neslo podporu Ministerstva kultury, magistrátu a městské části.
A pak, po letech šíření izraeolofobie a protižidovské nenávisti ve veřejném prostoru, přijdou Pardubice - a mnozí jsou překvapení.
Neměli by být.
Pokud roky budujete prostředí, kde je Izrael ztělesněné zlo, sionismus sprosté slovo a „odpor“ morální povinnost, nemůžete se pak tvářit šokovaně, když ten jazyk jednou přestane být jen metafora.
Do případu navíc vstupuje i politická rovina - pražský zastupitel Pavel Čižinský, dlouhodobě aktivní v propalestinských tématech, má podle médií zastupovat Youssefa Mousriho.
Tohle není spontánní aktivismus.
To je infrastruktura vlivu.
A otázka, kterou si teď musíme položit, není jestli existuje.
Ale kdo ji financuje.
Foto: ČTK
#jednímhlasem #faktabezfiltru #pardubice
