Fráňa Šrámek@FranaSram_ek
1/4
Opět skvěle na fb historik Eduard Stehlík:
Před dvěma týdny jsem napsal příspěvek věnovaný Petru Pavlovi a jeho podílu na záchraně 53 francouzských vojáků v lednu 1993. V několika komentářích se následně objevil dotaz, co říkám na vyjádření historika Petra Blažka o prezidentovi republiky, která se objevovala jak v době vrcholící prezidentské kampaně před třemi lety, tak i nyní. Napsal jsem, že na tuto otázku nelze odpovědět několika málo větami a slíbil jsem, že se k tomuto tématu později vrátím. Nyní tento slib plním a zároveň se omlouvám, že mé vypravování bude tentokrát hodně dlouhé.
Hned v úvodu považuji za nutné uvést, že si s Petrem Blažkem tykáme, známe se osobně již takřka 20 let a velice oceňuji jeho mimořádnou pracovitost a odbornou erudici v oblasti problematiky protikomunistického odboje a česko-polských vztahů, kterým se dlouhodobě věnuje. Nicméně pokud jde o jeho prezentaci informací týkajících se prezidenta republiky, hluboce s ním nesouhlasím. Domnívám se, že celá řada jeho závěrů plyne z toho, že nerozumí vojenskému prostředí. Nechápe, jak vojáci uvažovali a uvažují a nevyzná se ve fungování armády. Ani té z doby bývalého režimu, tím méně té současné. A bez této znalosti a pochopení je možné těžko považovat některé jeho kategorické závěry za relevantní.
Prezidentovi odpůrci, mezi které Petr Blažek bohužel patří, současné hlavě státu vyčítají jeho předlistopadové členství v Komunistické straně Československa a studium v postgraduálním kurzu organizovaném Zpravodajskou správou Generálního štábu Československé lidové armády. Jde o velice krátké období jeho vojenské kariéry, ohraničené na straně jedné jeho vstupem do Komunistické strany Československa v únoru 1985, na straně druhé pádem komunistického režimu v listopadu 1989 u nás. A právě těmto dvěma momentům jsem se proto rozhodl věnovat podrobněji.
Ještě předtím, než tak učiním, chci zdůraznit, že opravdu není mnoho politiků, kteří by nechali veřejnost nahlédnout do svého soukromí takovým způsobem, jakým to učinil Petr Pavel. Již dva roky předtím, než oznámil svůj plán kandidovat na prezidenta republiky, totiž na svých webových stránkách zpřístupnil kompletní personální dokumentaci, která je k němu vedena v Archivu bezpečnostních složek, a to včetně informací o tolikrát zmiňovaném zpravodajském kurzu, stejně jako o jeho členství v KSČ, které opakovaně označil za chybu, za níž se omluvil.
Při hodnocení dokumentů o prezidentově minulosti považuji za velkou výhodu to, že jsem sice vzdělání v oboru historie získal v civilním prostředí, ať již to bylo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, nebo později v rámci doktorandského studia na Filozofická fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, avšak kromě toho jsem dosáhl i nejvyššího vojenského vzdělání, které je možné v České republice získat, a to absolvováním Kurzu generálního štábu v Centru bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany v Brně. Kromě toho jsem strávil takřka 30 let v uniformě jako voják z povolání a na řadu událostí již také mohu nahlížet i jako jejich pamětník.
V případě pana prezidenta jsem měl možnost prostudovat jak dokumenty, které on sám zveřejnil, a jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek, tak i další personální dokumentaci z doby jeho působení v Armádě České republiky. Na některé otázky vážící se k jeho vojenské kariéře mi navíc odpověděl on sám během více než dvouhodinového rozhovoru, který jsme spolu vedli 8. dubna 2010. Pracoval jsem tehdy na knize Dum Spiro Spero, věnované 601. skupině speciálních sil, které Petr Pavel v letech 1997-1999 velel.
Sešel jsem se tehdy se všemi veliteli tohoto elitního útvaru, a kromě informací o životě jednotky jsem se detailně ptal i na jejich motivaci vstupu do armády a průběh jejich vojenské kariéry.
