Jan Kozák🇨🇿🇺🇦

8/ Výroba J2|MN běžela až do konce války, avšak nedostatek surovin a bombardování snížily produkci na hrstku kusů měsíčně. Celkem se v letech 1942-1945 vyrobilo jen 621 kusů, z nichž se zachoval jen jediný. Ten je k vidění v muzeu Planes of Fame v Chinu (stát Kalifornie).

7/ Raideny se zúčastnily i jednoho z posledních soubojů války. 15. srpna 1945 zachytila čtveřice J2M a 8 stíhaček A6M Zero formaci amerických stíhaček F6F Hellcat letících nad plání Kantó. V následném souboji si Japonci nárokovali 4 sestřely za cenu ztráty dvou J2M a dvou Zer

Abych nezapomněl - dnes má 84. #vzletiny japonská záchytná stíhačka Micubiši J2M Raiden ("Hrom a blesk"). Stroj mezi ostatními japonskými stíhačkami té doby vynikal stoupavostí a silnou palebnou výzbrojí, a stal se jedním z nejvýkonnějších císařských typů celé 2. sv. války. 1/🧵

Tak smrtka už konečně našla odvahu mu to říci :( Docházejí nám legendy...

9/ Perlička na závěr - věděli jste, že P-26 byly na dlouhou dobu poslední stíhačky značky Boeing v aktivní službě? Tato pauza trvala až do roku 1997, kdy Boeing po akvizici továrny McDonnell Douglas převzal výrobu stíhaček F-15 Eagle a F/A-18 Hornet.

8/ Nejdéle sloužily Peashootery v Guatemale, která poslední kusy vyřadila teprve v roce 1956. Do současnosti se dochovaly 2 originální stroje - P-26A (s. č. 33-123) v chicagském muzea Planes of Fame, a P-26A (s. č. 33-135) vystavený ve Steven F. Udvar-Hazy Center v Chantilly.

Na dnešek připadají 94. #vzletiny Boeingu P-26 Peashooter. Šlo o malou, nenápadnou, ale přesto významnou stíhačku. Proč? Šlo totiž o vůbec první americký celokovový stíhací letoun v sériové výrobě, a také první sériový stíhací jednoplošník v inventáři USAAC. 1/ 🧵

@miklik72 x.com/PallRay/status…

@PallRay V Japonsku pomohlo hodit tam atomovku. 🙃

Poslal jsem do redakce článek o operaci Kecugó, alias japonském plánu obrany před očekávanou americkou invazí do Japonska na podzim 1945. A v jedné myšlence mi to přišlo povědomé. Japonci věděli, že Američany nemohou porazit vojensky. Stejně tak věděli, že jim nezabrání vylodit se v Japonsku; USA měly jednoduše příliš drtivou převahu v technice, živé síle i průmyslové kapacitě. Proto se rozhodli pro doktrínu prahu bolesti. Věděli totiž, jak špatně americká veřejnost nesla vysoké ztráty na Iwodžimě a Okinawě. Celý plán Kecugó tak postavili na jediné premise - způsobit útočníkům co nejkrvavější ztráty bez ohledu na to, kolik Japonců (vojáků i civilistů) při tom zemře. Věřili totiž, že když zabijí dost Američanů, tlak veřejnosti a médií nakonec donutí americkou vládu usednout k jednacímu stolu. Japonsko by tak dostalo možnost vyjednat výrazně lepší podmínky příměří a vyhnout se bezpodmínečné kapitulaci požadované Spojenci. A v čem, že mi to přišlo povědomé? Podívejte se na situaci okolo Íránu. Teherán ví, že vojensky nevyhraje. Může ale zajistit, že prohrají všichni. Jak? Prostě budou dál bombardovat ropnou a plynovou infrastrukturu okolo Íránu a pozorovat, jak se světové ekonomiky stále více potí při pohledu na rostoucí ceny ropy a plynu (o důsledcích zašpuntování Hormuzu ani nemluvě). A co s tím Netanjahu nebo Trump udělají? Budou bombardovat Írán ještě více?