Radovan Malý

Miroslav Ševčík: Politická kurva a král převlékání kabátů Miroslav Ševčík je učebnicovým příkladem českého kariéristy bez páteře, člověka, který by se prodal i vlastní matce, kdyby to zrovna zvedlo jeho šanci na další funkci nebo teplé místečko. V roce 1984, kdy už bylo jasné, že režim gnije a voní hnilobou, tento ambiciózní mladík dobrovolně vstupuje do KSČ. Ne z přesvědčení – z kalkulu. Hned o dva roky později, 2. ledna 1986, ho eviduje Zpravodajská správa Generálního štábu ČSLA pod registračním číslem 176727. Ano, správně – přímá pobočka sovětské vojenské rozvědky GRU. Dokumenty ho popisují jako „iniciativního, pracovitého a ochotného ke spolupráci“. Rozvědka ho aktivně vábla ke spolupráci kvůli plánované stáži ve Vídni. Ševčík to neodmítl hrdinsky. Odmítl ho až systém sám, když zjistili, že zatajil tetu v emigraci. To není „formální členství“. To je aktivní snaha zapojit se do mašinérie okupačního režimu. A pak přišel listopad 1989. A Ševčík udělal to, co umí nejlépe – bleskově převlékl kabát. Z marxistického asistenta na VŠE, který učil marxismus-leninismus, se přes noc stal zakladatelem Liberálního institutu, prorokem svobodného trhu, hayekovcem a liberálním ikonoklastem. Stejný člověk, který ještě před rokem sloužil normalizačnímu režimu, najednou káže o svobodě a trhu. Další dekády jen potvrdily pattern politické kurvy, která se nabízí tomu, kdo zrovna platí nejvíc: - Když bylo výhodné být pravicovým liberálem → byl tam. - Když začalo být cool křičet proti EU, migrantům a globalismu → přeběhl k Trikoloře. - Když přišla šance na poslanecký mandát → prodal se Okamurovi a SPD a dnes sedí v parlamentu jako jejich ekonomický expert. Nemá žádné přesvědčení. Má jen cenu. Dnes káže proti „pražské kavárně“, přestože sám z ní ještě nedávno pil šampaňské. Včera byl liberálem, předevčírem marxistou. Zítra? Klidně by šel do jakékoli nové strany nebo hnutí, které mu nabídne vyšší post nebo lepší plat. Takový člověk nemá charakter. Nemá čest. Nemá ani minimum morální konzistence. Je to jen prázdná nádoba, kterou naplní ten, kdo mu zrovna nabídne nejvyšší odměnu. Typický český oportunista, který by v roce 1938 nadšeně zdravil Henleina, v roce 1948 by tleskal Gottwaldovi, v roce 1968 by řval „Dubček na hrad“ a v roce 2026 by už psal oslavné články na nového „vůdce“, ať by to byl kdokoli. Ševčík není politik. Je to politický had a politická kurva nejčistšího ražení. A co je na tom nejhorší? Že v Česku takovým lidem pořád funguje byznys. Voliči mu to žerou, akademie mu toleruje minulost a on se dál usmívá, převléká kabát a nabízí se dalšímu zájemci. Lidé jako Ševčík jsou důkazem, proč se v této zemi tak těžko buduje něco pevného a důstojného. Protože ti, kteří by měli mít morální autoritu, ji dávno vyměnili za teplé místečko a tučný plat.