Sabitlenmiş Tweet
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺
10.4K posts

Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺
@StepankaPoul
"Přimět člověka , aby uvěřil nesmyslům, znamená přimět ho, aby poškodil své vlastní nejlepší zájmy. Na svobodném vnímání reality závisí naše bezpečí." Alvarová
Katılım Haziran 2025
247 Takip Edilen284 Takipçiler

odemčeno, Babišovy lapálie ve Francii denikn.cz/2016165/babiso…
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi

Železný muž 🇺🇦 💙 💛 ♥️
❗V letošním března jsme oslavili čtvrté výročí vzniku jedné z našich nejdůležitějších státních institucí – té, která vrací lidi na Ukrajinu ze zajetí a dává nám všem naději, že uvidíme své blízké doma.
Čtyři roky práce Koordinačního štábu – již se vrátilo 8669 našich lidí. Vojáků i civilistů. Někteří z nich jsou v zajetí od doby hybridní války – deset let i déle. A je to vždycky dobrá zpráva, kterýkoli den, týden nebo měsíc, když se Ukrajinci vrátí a když vidíme, že byly zachráněné životy. Děkuji všem, kteří to umožňují.
Ukrajina je silná jen proto, že se dokáže sjednotit pro potřebnou sílu. Budeme i nadále jednotně pracovat. Děkujeme! 🇺🇦🙏
Čeština
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi

Přijde dítě na mistrovství světa a všem dospělým předvede, jak se to dělá. 😎
Tak by se dalo popsat hraní malé finské houslistky Liljy Haatainen. Dnes jí je přibližně 14 let, vystupuje jako sólistka a vyhrává soutěže.
Lilja hraje na zapůjčené 300 let staré italské housle od Pietra Giacoma Rogeriho, známé jako „ex Curtis“. Takové nástroje se půjčují jen těm největším talentům a jejich hodnota jde do milionů korun. Nevím, zda je má i na tomto videu, spíš ne.
Lilja vyrostla na Suzukiho houslové škole, kde děti začínají už ve 3–4 letech a rodiče na ně dohlíží při cvičení. Hodně poslouchají hudbu a snaží se jí hrát. Důraz je kladen na postupné budování dovedností a hudební paměť.
Já kradu pro děti ze Ševčíka a trochu ze Suzukiho. 🎻
V ukázce etuda Wieniawski a Sibeliova čtvrtá Humoreska. 🎶
Celé video zde, ty Humoresky! 💔 youtube.com/watch?v=TFjhms…

YouTube
Čeština
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi

Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi

Jiří Frisch byl mladý pražský chlapec, který se narodil 26. března 1928.
Historie rodiny obchodníka Rudolfa Frische zrcadlí krutost dějin 20. století v jejich nejsyrovější podobě. Rudolfův osobní život poznamenala ztráta první manželky v roce 1926, po které mu zůstaly dvě malé děti, Eva a Vilém. Naději na nový začátek přineslo druhé manželství s Valerií, ze kterého se v roce 1928 narodil syn Jiří. Klidné rodinné zázemí však netrvalo dlouho. S příchodem roku 1939 a nacistické okupace se rodiče zoufale snažili zajistit dětem bezpečnou cestu z republiky, avšak jejich úsilí zůstalo bezvýsledné.
Osudový zlom nastal v roce 1942, kdy byla celá rodina deportována do terezínského ghetta. Zde tragédie nabrala na obrátkách – otec Rudolf zemřel krátce po příjezdu na následky embolie po amputaci nohy. Rodina byla následně rozdělena dalšími transporty smrti. Starší syn Vilém zmizel v prachových polích Osvětimi v roce 1943, následován o rok později matkou Valerií a nejmladším Jiřím. Zatímco Valerie zahynula v koncentračním táboře Stutthof, tehdy dospívající Jiří prošel selekcí a byl nucen pracovat v táboře Sosnovice.
Jiřího cesta za svobodou byla vykoupena nepředstavitelným utrpením. Jako vězeň s číslem 180 se stal součástí brutálního pochodu smrti, který vedl přes zasněžené ulice Opavy až do rakouského Mauthausenu. Přestože přežil nepředstavitelné útrapy cesty i samotnou selekci, jeho životní pouť se uzavřela jen několik málo dní před definitivním koncem války. V pouhých sedmnácti letech se stal jednou z posledních obětí systému, který mu vzal dětství i budoucnost. Jedinou z rodiny, kdo se dočkal osvobození v Terezíně a později našel nový domov v poválečné Praze, byla dcera Eva, nesoucí dál odkaz svých blízkých.
Jiří Frisch patří mezi vypátrané vězně z pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen.

Čeština

Hello, I'm Artemko. I'll be 19 months old forever now.
I was killed at my home in Kryvyi Rih when a russian missile hit the building.
My mummy and daddy were with me. They are gone too, and so is the lady next door. Another man from our building died in hospital a few days later.
Our apartment isn't there any more, and neither are any of the apartments round our stairwell.
My parents had two children: me and my older brother Maksym. When my mummy and daddy found out that I was going to be born soon, they were very happy. But Maksym was really jealous.
All that changed when I was brought home from the hospital, and my brother became my best friend! If my parents needed help, he could look after me or play with me. That was especially useful when the three of us – my brother, Mummy and me – were living abroad. We moved there for a while to get away from the war. I was very little then, about a year old.
My daddy was waiting for us at home. I just adored him when I came back! Of course, I loved my mummy too, but everyone called me daddy's boy. I looked just like him.
The day we were killed, my brother wasn't at home. He'd stayed at Grandma's house the night before. And we stayed in the apartment that morning, even though we used to go to the shelter when it was dangerous.
Now Daddy, Mummy and I are Maksymko's guardian angels.
📝 Story told by his family. Documented by Ukrainska Pravda.

English
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi
Štěpánka Poulová 🇨🇿 🇪🇺 retweetledi

@lukasrucka krásný, měli jsme maminku doma, pořád ještě se mi stýská po tchýničce, byla zlatá
Čeština

















