Vědátor

K očkování zdravotníků proti chřipce: Lékařům a sestrám asi už neuniklo, že na ně bude vyvíjen největší tlak. Už si to zažili jednou při covidu, kdy bylo namále povinné očkování. Asi se utěšují tím, že je jejich stejně málo, takže s odpůrci očkování jejich šéfové stejně nic nesvedou, ale ten tlak bude sílit. A my nevíme, co mají očkofanatici v rukávu, aby prosadili svou. Nechápu, proč si to zdravotníci nechávají líbit a neohradí se? Jestli si myslí, že tak jako za covidu se "naočkují" tím, že obsah ampulky vylijí do umyvadla? Mezi lékaři a sestrami je prý tento způsob očkování velmi populární. Na jednu stranu to chápu, na druhou stranu mi to - jako člověku, který se snaží říkat věci přímo - přijde poněkud nízké. Zdravotníci mají dost velkou sílu na to, aby se tomu tlaku postavili a obhájili se. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli pacientům. Zde jsou výsledky studie v Clevelandu kde se v jedné nemocnici zkoumala nemocnost očkovaných a neočkovaných zaměstnanců. Výsledek? Očkovaní byli nemocní o 27 procent (!) VÍCE. medrxiv.org/content/10.110… Jasně, je to stále preprint, proč asi? :-D Debaty o smysluplnosti očkování proti chřipce se přitom vedou už dvacet let. V roce 2006 epidemiolog Tom Jefferson zveřejnil v prestižním časopise BMJ pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC16…) hlavní článek s názvem „Influenza vaccination: policy versus evidence“. V něm popsal, jak oficiální zdravotnické politiky (zejména v USA a Británii) masově doporučují očkování proti chřipce každému, ale systematické přehledy dat (včetně jeho vlastních Cochrane reviewů) ukazují jen velmi slabé nebo žádné důkazy o skutečném přínosu u zdravých lidí – vakcíny prý ovlivňují jen málo případů a nemají prokázaný vliv na komplikace ani úmrtí. Jen o dva týdny později na to přímo zareagoval Peter Doshi (tehdy mladý výzkumník, dnes senior editor BMJ) krátkým dopisem v témže časopise s podtitulem „Policy is in the lead“. Doshi plně souhlasil s Jeffersonem, citoval jeho závěry a ještě víc zdůraznil, že data z dlouhodobých studií (včetně NIH) nepodporují oficiální tvrzení o poklesu úmrtí díky vakcínám – naopak ukazují, že politika jede napřed bez solidních důkazů o účinnosti a bezpečnosti. V roce 2018 byly publikovány tři zásadní aktualizace týkající se zdravých dospělých, dětí a seniorů. Jefferson a jeho tým potvrdili, že vakcíny mají u zdravých dospělých jen velmi skromný efekt. U zdravých dospělých (včetně těhotných žen) vakcína sníží riziko onemocnění potvrzenou chřipkou z cca 2,3 % na 0,9 %. To znamená, že je potřeba očkovat 71 lidí, aby se předešlo jednomu případu potvrzené chřipky. Jefferson je epidemiolog, koordinátor Cochrane Vaccines Field, recenzent Cochrane pro akutní respirační infekce , senior associate tutor na University of Oxford. Dlouholetý autor systematických přehledů (Cochrane reviews) o chřipkových vakcínách – jeho práce jsou považovány za nezávislé a vysoce kvalitní a Cochrane je považován za nejlepší a nejspolehlivější zdroj v medicíně. Doshi je je americký vědec a editor, který se specializuje na kritickou analýzu medicínských dat a politik. Je to associate professor na University of Maryland School of Pharmacy a zároveň senior editor v prestižním časopise The BMJ. Exministr @vlvalek Válek by vám asi ale řekl, že to jsou nějací plochozemci, i když jim pokud jde o znalosti a vědomosti nesahá ani po paty. Ale zpět ke studii v Clevelandu - ta studie je prospektivní kohortová. Tzn není randomizovaná, takže oponenti ji vyčítají, že tam mohou být ruzné biasy. Což by mohlo být, ale autoři se s nimi vypořádavají se ctí. Například aby se vyhli podezření, že očkovaní se testovali více a proto u nich bylo více chřipky, netestovali je jen na chřipku. A vyšel jim zajímavý výsledek: V celkovém počtu všech respiračních nemocí (včetně rýmy a jiných virů) se skupiny skoro nelišily. Jinými slovy, pokud by očkovaní chodili na testy s každým prdem, pak by musli mít i víc rhinovirů a jiného svinstva. Což se nepotvrdilo. Data z Clevelandu navíc naznačují, že nejvyšší riziko infekce měli ti, kteří se očkují každý rok pravidelně! Ano, všechno, co jsme se zde naučili během covidu - tedy, že očkovaní mohlou být paradoxně nakonec náchylnější na nákazu, to všechno už se leta ví o očkovaných proti chřipce. O roli T regulátorů jsem psala: Jak upozorňuje (australský profesor imunologie) Robert Clancy ...opakovaným očkováním učíme T regulátory aby reagovaly tlumením zánětu. Říkáme systému - "zvykni si, že se nic neděje”. ...Když se to totiž s vakcínami přežene, zánět se utlumí i tehdy, když už imunitní systém reagovat má! Výsledkem je nepříjemný, komplikovaný a mnohdy dlouhý průběh onemocnění, a to jenom proto, že vakcínami zblblý imunitní systém nezareagoval, jak měl. forendors.cz/p/7285dd0568bd… Stejně tak se leta ví, že když se v dané sezoně nenasadí vakcína na kolující kmen (což se ne vždy podaří předem odhadout), tak očkovaní mohou být mnohem horší průběh. Říká se tomu imunitní interference (antigenní hřích): Pokud je člověk očkován proti kmeni A, ale v přírodě zrovna koluje kmen B (který je podobný, ale ne stejný), imunitní systém se může „zaměřit“ na starou verzi z vakcíny a hůře reagovat na tu novou, skutečnou. To by vysvětlovalo, proč v sezóně se špatnou shodou kmenů (mismatch) mohou být očkovaní paradoxně zranitelnější. To všechno se leta ví, studuje a popisuje. Ale vyprávějte Válkovi, Cikrtovi, Konvalinkovi, Smejkalovi a podobným Neználkům něco o T regulátorech a antigenním hříchu. Oni jsou tím naprosto nepolíbeni.