
Petr Žantovský na Deníku TO: Tentokrát se zaměříme na velice podstatnou věc. Totiž jak se mění rétorika Bernda Posselta a jeho kolegů, mluví-li ke svým v Německu, nebo k našim u nás. Je to zajímavá studie rétorického a politického pokrytectví.
Doktorka Salaquardová předložila obsáhlou syntézu jazykových projevů představitelů Sudetoněmeckého landsmanšatu (SL) pronášených v obou prostředích. Citované teze jsou autentické, pocházejí ze zveřejněných citací, zápisů a záznamů akcí SL.
Jak tedy vypadá ono srovnání promluv lídrů SL u nich a u nás?
Co říkáme u nás doma v Německu:
„Vyhnání bylo porušením lidských práv, i když to v Česku neříkáme nahlas.“
„Dekrety jsou neslučitelné s právním státem, přestože v Česku používáme mírnější jazyk.“
„Sudetoněmci byli oběťmi kolektivního trestu, protože to odpovídá našemu právnímu rámci.“
„Vyhnání bylo aktem státního bezpráví, třebaže v Česku mluvíme o ‚tragédii‘.“
„Sudetoněmecká komunita byla zbavena domova v rozporu s mezinárodním právem, ale českému publiku to nezdůrazňujeme.“
„Dekrety jsou právním reliktem totalitní éry, i když v Česku říkáme, že jen ‚patří minulosti‘.“
„Vyhnání bylo zločinem proti lidskosti, přestože v Česku se tomuto výrazu vyhýbáme.“
„Sudetoněmecké oběti mají právo na evropské uznání, protože evropská rovina je pro nás klíčová.“
„Evropa musí odsoudit poválečné excesy, i když v Česku mluvíme o ‚otevřeném dialogu‘.“
„Sudetoněmecká otázka je stále neuzavřená, třebaže v Česku zdůrazňujeme smíření.“
Každá studie o jazykových a lingvistických prostředcích propagandy, už od Viktora Klemperera a jeho Jazyku Třetí říše, po Františka Marka a jeho Psychologii propagandy, vás poučí o tom, jak ohýbat slova podle účelu, který mají dosáhnout a/nebo zakrýt. Proto je podivuhodné, jak mnozí advokáti brněnského sjezdu SL na tyto trapné a průhledné slovní vábničky nasedají. To jsou tak hloupí? Tvrdím, že ne. Hrají za sebe a za své zájmy. ladikvetvicka.cz/blog/25-05-2026
Čeština