Podcast pod specjalnym nadzorem/Piotrek Gawliński

OK, mám chvilku času, tak se dopustím komentáře. "Česká pivní kultura" je kravina na kvadrát, ať to beru z kterého konce chci: - naprostá většina oné "kultury" je tvořená ležákem plzeňského typu. To je to, co lemtá většina spotřebitelů. Cokoli jiného se sice v posledních letech probírá a vystrkuje růžky, ale V POSLEDNÍCH LETECH! Ne že by to tvořilo nějakou českou historickou tradici. - hospodská kultura je spíš nekultura. To, z čeho milovníci učůrávají, je "autenticita". Ano, v hospodě je vidět duše národa - a není to hezký pohled, natož aby se z toho dělalo dědictví. - jo, v hospodách a okolo hospod vznikla umělecká díla lepší i horší kvality. Ale bylo to proto, že umělci chodili do hospod, ne že by hospody stvořily umělce. - předávání poznatků a symbolik... no... ano, předávají se. Že by to bylo něco povznášejícího, to není. Není to ani jiskřivé, ani radostné, ani moudré, jsou to pivní žgryndy, co se většinou ani nevznášejí v alkoholových obláčcích, ale válejí se na zahamtané podlaze mezi rozlitým pivem a močí. - pokud je toto znak regionality a komunitního života, tak se za to prosím styďme. Větší fenomén jsou dobrovolní hasiči, baráčníci, sokolové, fotbalisti, chovatelé drobného zvířectva... všechny tyto spolky naplňují uvedené znaky a mají mnohem větší přesah, než sezení na prdeli a žvanění u piva. - tu "pivní kulturu" netvoří parta kolegů po fotbálku ani parta cyklistů, co se stavili na jedno, ani rozjásaní mladí nadšenci, co si vychutnávají zlatavý mok. Jsou tam, ale to je creme de la creme té kultury. Zbytek jsou "pivaři" - ale ne coby milovníci a znalci piv, ale hektolitroví konzumenti, co si okolo své závislosti vybudovali mytologické vyprávěnky, mezi kterými převažují především aforismy na téma "proč je naše lemtání vlastně dobré". - a v neposlední řadě to, co si představím pod "tradiční pivní kulturou", je podroušený jezeďák, který svoji ženu nazývá "stará", nadává jí, ona ho za to nesnáší, on denně sedí v hospodě, kde si vypije svých deset, vyhulí krabku cigár, a jediná výjimka je, když se dívá na fotbal v TV, který by ovšem nepřežil bez tří lahváčů... V televizní komedii nebo ve filmu to může vypadat jiskřivě a zábavně, ale skutečnost je úmorná, tupá a ubohá. Odborná pospolitost tam je, ale malá. Laická pospolitost je jen sebepodporující se uskupení etyliků, které si mezi sebou sdílí tak akorát hahaftipné průpovídky o pívu. Je to fenomén, dejme tomu i kulturní, ale asi nic, čím bych se chtěl chlubit ve světě.