Martin Mašek

Spustil jsem nový meteorologický projekt - ALADIN NWP. Alternativní vizualizaci výstupů numerického modelu ALADIN, které poskytuje jako opendata @CHMUCHMI. K dispozici je 72h předpověď v 1h kroku, CZ a CE doména a spousta produktů. Meteogramy ve vývoji. aladin.bourky.cz.

Happy 36th Anniversary to the greatest telescope of all time! Here is a Jupiter image i processed from the HST raw data archive some time back. It shows Jupiter with two of its moons, Ganymede (left) and Io (right.) You can see some of the volcanic spots on Io, while Ganymede's icy surface shows plenty of detail. The image is near to true colour but not perfect as a near UV filter was used for the B channel which skews contrasts/colour somewhat. There is a vast amount of raw data from the scope available in the archives, a good amount of which has never been processed for public release - worth looking at for those interested in processing data sets from Hubble. #HubbleSpaceTelescope

„Zemřu čistá a krásná" - Jannetje Johanna Schaftová Jak se z tiché studentky práv stala nejhledanější žena nacisty okupovaného Nizozemska 🇳🇱. Bylo jí čtyřiadvacet, když ji odvezli do dun u Bloemendaalu. Jarní ráno 17. dubna 1945, vítr od moře, písek, borovice. Německé jednotky v Nizozemsku se v té chvíli už vzdávaly a válka měla v Evropě skončit za osmnáct dní. V kabelce měla rtěnku. Před každou akcí si nanesla rtěnku a řasenku, učesala si své rudé vlasy. První kulka jí jen zranila. Prý se narovnala a řekla katovi: „I já střílím líp." Tuhle větu do jejího životopisu vepsal až po válce romanopisec Theun de Vries archivy ji neznají. Ale zůstala. Protože přesně sedí. Druhý voják ji pak zastřelil. Pohřbili ji tam, kde padla. Po válce se v dunách u Bloemendaalu našlo 422 těl popravených odbojářů. 421 mužů. A jedna žena. Studentka z Haarlemu Jannetje Johanna Schaftová se narodila 16. září 1920 v Haarlemu. Nic v jejím dětství nepředpovídalo, že se z ní stane odbojářka, v jejíž likvidaci bude doufat i Adolf Hitler. Její otec Pieter byl učitel, sociální demokrat starého střihu z těch, pro které byla politika věcí morálky, ne strategie. Matka Aafje pocházela z mennonitské rodiny byla dcera kazatele a sama vyznávala křesťansko-sociální typ víry, ve kterém jsou chudí a pronásledovaní vždy na prvním místě. U rodinného stolu se nemluvilo o počasí, mluvilo se o Německu. O Itálii. O Španělsku. Svět byl v plamenech a v haarlemském domku Schaftových se to vědělo. V roce 1927 se všechno zlomilo. Hannie bylo sedm, když její o pět let starší sestra Annie zemřela na záškrt. Rodiče zůstali s jediným dítětem, tichým, plachým, střeženým jak oko v hlavě. V roce 1938 odešla studovat práva do Amsterdamu. Chtěla se stát právničkou v oblasti lidských práv, snila o práci ve Společnosti národů. Na fakultě se spřátelila se dvěma židovskými studentkami, Philine Polakovou a Sonjou Frenkovou. Nevěděla, že tohle přátelství rozhodne o zbytku jejího života. V květnu 1940 přijeli Němci. Hannie bylo devatenáct. „Nepodepíšu‼️" Zpočátku dělala to co mohla, kradla občanské průkazy, pomáhala židovským přátelům získat falešné identity, rodičovský dům v Haarlemu proměnila v úkryt. Zlom přišel v roce 1943. Okupační správa nařídila studentům podepsat prohlášení loajality říši. Osmdesát procent studentů odmítlo. Hannie mezi nimi. Studium skončilo. Vrátila se k rodičům a stála před rozhodnutím, které se v jejím životě od té chvíle opakovalo pořád dokola spokojit se s málem, nebo jít dál. Šla dál. Připojila se k Raad van Verzet, Radě odboje, skupině napojené na nizozemskou komunistickou stranu. Nikdy nebyla členkou strany. Řekla to jasně, šla k nim, protože oni jako jediní bojovali doopravdy. Praktická odbojová činnost jí byla bližší než ideologie. A hned řekla, co chce dělat. Nechce být kurýrka. Nechce roznášet letáky. Chce zbraň. Dostala ji. Test První atentát byl zkouška. Stála s pistolí proti důstojníkovi Sicherheitsdienstu, stiskla spoušť — a nic. Znovu. Znovu. Kolegové z odboje si potřebovali ověřit, jestli ta tichá rudovláska opravdu dokáže zabít. Pistole byla neškodná. „Cíl" byl kolega v přestrojení. Hannie prošla testem. Z Jannetje Johanny Schaftové se stala Hannie, krycí jméno, které jí zůstalo i v dějinách. Začal její výcvik, jazyky (naučila se plynule německy), zbraně, sledování, disciplína. Zapojila se do buňky, kterou už tvořily dvě sestry z haarlemské dělnické rodiny Truus a Freddie Oversteegenovy. Freddie bylo čtrnáct, když nastoupila do odboje. Čtrnáct. Kolo, kabelka, rtěnka 🚲💄 Metoda byla mrazivě elegantní. Dvě mladé dívky na kole. Jedna řídí, druhá sedí vzadu a střílí. Nikdo si jich nevšimne, jsou to přece jen hezké holky z Haarlemu. Někdy to dělaly jinak: flirtovaly s německým důstojníkem, pozvaly ho na procházku do lesa, kde už čekal další muž z odboje. Truus to popsala po válce nemilosrdně přesně, mluvila o tom, že ta práce v člověku něco trvale zlomí. Hannie si před každou akcí nanesla rtěnku. Truus si ji dobírala. Hannie odpověděla tou větou, která se do jejího životopisu zapsala navždy: „Zemřu čistá a krásná." Ragut, Zirkzee, Krist Přesné počty zásahů zůstanou navždy neznámé. Sestry Oversteegenovy do konce života odmítaly říct čísla byly prý vojáci a vojáci o tom nemluví. Historický záznam uvádí zhruba tyhle jmenované akce s Hanniinou prokázanou účastí: 21. června 1944 — Willem Ragut. Policejní velitel v Zaandamu. Kolaborant z toho nejhoršího druhu, nebyl ideolog, byl žoldák. Za peníze posílal odbojáře na smrt. Hannie a Jan Bonekamp na něj najeli na kole. Hannie vystřelila první. Ragut padl, ale žil. Bonekamp se vrátil dostřelit a Ragut ho přitom postřelil do břicha. Bonekamp umíral v nemocnici. Němci mu podali injekci, aby mluvil, a předstírali, že jsou jeho přátelé z odboje. Dal jim Hanniinu adresu. Německá policie zatkla její rodiče a poslala je do koncentračního tábora Vught. Hannie musela přerušit činnost. Rodiče se vrátili po devíti měsících. Pak se vrátila i ona s obarvenými černými vlasy a v brýlích. 1. března 1945 Willem Zirkzee. Policista NSB, nizozemské nacistické strany. Zastřelily ho Hannie a Truus u Krelagehuis na Leidsevaartu v Haarlemu. 15. března 1945 Ko Langendijk. Kadeřník z IJmuidenu, spolupracovník SD. Zraněn, ale přežil. Po válce odsouzen k doživotí. 25. října 1944 Fake Krist. Haarlemský policista NSB. Hannie a Truus ho plánovaly zabít, ale jiná odbojová skupina je o pár hodin předběhla. K tomu desítky sabotáží. Vyhození vlaku s průmyslovým vybavením do Německa. Likvidace železnice mezi IJmuidenem a Haarlemem. Kurýrní služba. Přeprava zbraní. Distribuce ilegálního tisku. Hranice Jedna věc je důležitá, protože se v jejím příběhu často přehlédne. Hannie Schaft nepřijala každý úkol. Když ji odboj požádal, aby unesla děti jednoho nacistického funkcionáře, odmítla. Vysvětlila to věcně: v případě nezdaru by je bylo nutné zabít a to už by bylo přesně to, co dělají sami nacisté. Mezi tím, kdo byla ona a kdo byli oni, byla hranice. Tu hranici nepřekročila. Je to drobnost, která z ní dělá historickou postavu, ne pouhý symbol. Hitler na ni osobně vypsal rozkaz k dopadení. Rudé kořínky Zatkli ji 21. března 1945. Bílý den, kontrolní stanoviště v Haarlemu, kolo. V kabelce měla ilegální komunistický list De Waarheid („Pravda") — to byla krycí historka. Ve skutečnosti vezla tajné dokumenty pro odboj. A pistoli. Pistoli jí přehlédnout nemohli. Odvezli ji do Amsterodamu. Výslechy vedl Emil Rühl, nacistický specialista na odboj. Hannie mlčela, dokud jí neřekli, že pokud nepromluví, zastřelí pět dalších nizozemských dívek. Tehdy zlomila. Neřekla všechno, ale řekla dost. A pak ji identifikovali. Ne kvůli slovům. Kvůli vlasům. Černá barva jí odrůstala a pod ní prosvítal ten samý odstín rudé, který už dva roky hledali na plakátech. Poznala ji bývalá spolupracovnice Anna Wijnhoffová, která sama nevydržela výslechy. 17. dubna ji odvezli do dun u Overveenu. Osmnáct dní před osvobozením. Státní pohřeb a zakázané vzpomínky 27. listopadu 1945 ji pohřbili znovu, na Čestném hřbitově v Bloemendaalu. Přišla královna Wilhelmina. Nazvala ji symbolem odboje. Generál Eisenhower jí posmrtně udělil Medaili svobody. V Kenauově parku v Haarlemu stojí bronzová socha, tichá dívka s knihou v ruce. Začala studená válka. Hannie byla příliš „komunistická". Nikdy sice členkou strany nebyla, ale komunisté ji zneužívali jako ikonu a to v Nizozemsku padesátých let stačilo. V roce 1951 úřady zakázaly každoroční vzpomínku u jejího hrobu. Teprve od konce 70. let, jak studenoválečná optika slábla, se k ní Nizozemsko začalo vracet. Vznikla Národní nadace Hannie Schaftové. V roce 1981 natočil Ben Verbong film Dívka s rudými vlasy s Renée Soutendijk v hlavní roli. Její příběh použil Harry Mulisch v románu Útok. V roce 2023 o ní vyšel americký historický román To Die Beautiful. Freddie Oversteegenová, která přežila válku o sedmdesát tři let, chodila k jejímu hrobu s rudými růžemi až do své smrti v roce 2018. Jmenovala se Hannie Schaft. Zemřela tři týdny před koncem války. Bylo jí čtyřiadvacet let.🕯️

Hello, Moon. It’s great to be back. Here’s a taste of what the Artemis II astronauts photographed during their flight around the Moon. Check out more photos from the mission: nasa.gov/artemis-ii-mul…

To je to, oč tu běží!!! Co si budeme povídat, my geologové jsme tak trochu „jiní“. Už během mise Apollo 11 prý tloukli do stolů, ať astronauti začnou sbírat vzorky, místo vztyčování vlajky a telefonování s Nixonem. 😅 Věda měla zkrátka přednost! 🧵👇 1/5

Tohle video ze startu SLS je prostě dechberoucí. A je v 4K (pokud jej tak nahraje X) a tedy jej doporučuji zhlédnout nikoli na mobilu, ale na kvalitní televizi nebo monitoru.

Unikátní fotografii Země ze vzdálenosti téměř 70 000 kilometrů pořídila posádka mise NASA „Artemis II“ – tak daleko do vesmíru člověk neletěl od roku 1972.

NASA zveřejnila první fotky ve vysokém rozlišení z paluby kosmické lodi Orion Integrity. Samozřejmě, že zachycují to nejzajímavější - pohled ven přes okýnko kosmické lodi.

S tím, jak se posádka Artemis II vzdaluje od Země směr Měsíc, naskýtá se té čtveřici neuvěřitelný pohled na naší rodnou hroudu. Schválně, poznáte, jakou část modré planety Reid Wiseman vyfotil? :) 📸Reid Wiseman, NASA

Comet Hyakutake 30 Years Ago! Taken by Alan Dyer on March 25, 1996 near Gleichen, Alberta, Canada.

【百武彗星30周年】30年前の今日、1996年3月27日に“魚眼レンズﾞ”で撮影した百武彗星（C/1996 B2）の姿です。この2日前、地球に0.1天文単位（太陽－地球の1/10）まで接近し、長大な尾はなんと5億km以上！まるで星空に浮かぶサーチライト！夢の中の出来事のようでした。

Očkování proti tetanu je v mnoha ohledech unikátní. Nechrání populaci jako celek, ale především jednotlivce. Tetanus se nepřenáší z člověka na člověka, a proto zde nefunguje koncept kolektivní imunity v tom smyslu, jaký známe například u spalniček. Ochrana je čistě individuální – závisí na tom, zda má konkrétní člověk vytvořené protilátky schopné neutralizovat toxin. World Health Organization dlouhodobě uvádí, že prevence tetanu stojí právě na individuální imunitě, nikoli na ochraně okolím. Tetanus samotný není klasická infekce ve smyslu „bakterie způsobuje poškození tkáně“. Klíčovou roli hraje neurotoxin tetanospasmin produkovaný bakterií Clostridium tetani. Spory této bakterie se běžně vyskytují v prostředí, zejména v půdě, a do těla se dostávají nejčastěji při poranění. V prostředí rány s nízkým přístupem kyslíku vyklíčí, bakterie začne produkovat toxin, který se naváže na nervová zakončení a postupuje po nervech směrem k mozku a míše. Tam blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů (GABA a glycin), což vede k typickým projevům – svalové rigiditě a bolestivým křečím. Klíčový problém spočívá v tom, že jakmile se toxin naváže a dostane do nervového systému, jeho účinek nelze přímo zvrátit – odeznívá až s obnovou nervových funkcí. Antibiotika mohou zastavit další produkci toxinu, ale ten, který už je v nervech, neodstraní. Právě proto je tetanus onemocnění, kde je prevence zásadně účinnější než léčba. link.springer.com/article/10.118…

K tomu, jestli zvát do TV "zastánce alternativních názorů na očkování"... Mně nevadí lidi, co tý problematice nerozumí. To je v pořádku, a rád pomůžu, když můžu. Mně vadí lidi, co tý problematice nerozumí, ale jsou přesvědčeni, že jí rozumí - a nebojí se to říkat nahlas.

"Někdo napíše během pěti sekund větu typu „vakcíny nejsou dostatečně testované“, „netestují se proti placebu“ nebo „očkování proti tetanu je zbytečné, protože na něj lidé neumírají“. A já, pokud to chci poctivě vyvrátit, na tom strávím klidně třicet minut. Najít podklady, ověřit je, projít je, zasadit do kontextu, vysvětlit — a nakonec to celé ještě zjednodušit do pár vět na Twitteru, které se v tom vlákně stejně ztratí, nebo je dotyčný prostě ignoruje." Tohle tesat do kamene. Vymyslet naprostý blábol trvá pár vteřin. Stejně dlouho ho trvá skrze soc. sítě poslat do světa. A než jej někdo zvládne věrohodně fact-checknout, oběhne daný blábol půl světa a oblbne hromady lidí. I z toho důvodu si myslím, že nápad na zvaní antivaxerů a plochozemců do veřejnoprávních médií je nejen hloupý, ale především velice nebezpečný.

The wide shot for context with Comet Hyakutake, from Big Dipper to Coma Berenices with its maximum tail length this night at closest approach to Earth. This was on March 25, 1996, shot with the 28mm Nikkor lens at f/2.8 on Fuji Super G 800 film for about a 5 minute exposure.

A tohle jste věděli? Elektrická síť Japonska je rozdělena frekvencí na dvě části, v jedné části Japonska mají 50 Hz v druhé 60 Hz.😳🤔🧐 Proč? Dvě nákupní rozhodnutí z přelomu 19. století. V roce 1895 v Tokiu instalovali generátory od německého AEG — 50 Hz. O rok později v Osace zvolili generátory od amerického General Electric — 60 Hz. Nikdo tehdy netušil, že rozhodnutí zformuje celou japonskou energetickou infrastrukturu na dalších 130 let. Odhady nákladů na sjednocení: stovky miliard dolarů. Výsledek: Japonsko provozuje dvě sítě dál a spojení řeší investicemi do frekvenčních konvertorů. A praktický důsledek? Starší spotřebiče s jednoduchými motory — pračky, ventilátory, mixéry — zakoupené v Tokiu v Osace nemusí fungovat správně. Motor jede na jiné otáčky, hrozí přehřátí nebo jiný výkon. (Moderní přístroje jsou většinou navrženy pro obě frekvence.)

Jupiter with Oval BA on March 3rd. An image from later in the night. Excellent seeing. Oval BA is visible at bottom-centre. This long lived anti-cyclone formed from the merger of three larger such ovals (BC,DE, FA) back during the 1998-2000 period. The merged result is what we have had for the past 26 yrs. Its appearance constantly varies. Back in 2006 it unexpectedly turned orange/red in colour and has exhibited this colour almost without interruption ever since. It is huge by Earthly standards at around 10,000km in diameter - only slightly smaller than Earth.

Rok se s rokem sešel a já jsem znovu stanula na nejvyšší hoře světa. Mauna Kea 🌋 Jelikož jsem o ní už v minulosti psala vlákno, dovolím si ho při této příležitosti recyklovat ♻️😉

Windy nedělá předpovědi. Ten jenom vizualizuje data od svých partnerů. Například od ČHMÚ. Z téhle negramotnosti mě regulérně jímá děs. Schopnost předvídat počasí je forma kritické infrastruktury. Šetřit tady se nám šeredně nevyplatí.

Zdivočelá země – zrcadlo malosti i obětavosti Když se po letech vrátíte k Zdivočelé zemi a sledujete ji s dětmi, které komunismus znají jen z vyprávění, najednou vás udeří, jak přesně a nelítostně seriál zachytil to nejpodstatnější: že totalita neničila lidi hlavně velkými zločiny, ale pomalu, kapku po kapce, skrze každodenní rozhodnutí a jejich dlouhodobé ozvěny. Nejsilnější motiv seriálu není ani tak hrdinství disidentů, jako spíš obyčejná lidská matematika kompromisu. Jerry je jejím nejčistším příkladem. Chytrý kluk v partě, který umí mluvit s lidmi i s úřady. Na začátku ho přátelé téměř prosí: „Ty to musíš vzít. Kdo jiný? Zachráníš nám to tady.“ A on to vezme – vstoupí do strany, stane se předsedou JZD. Ne z ideologie, ale z odpovědnosti vůči svým blízkým. Aby družstvo přežilo, aby lidé měli práci, aby se úžasná komunita nerozpadla. A pak začne ta nejbolestivější část příběhu – dominový efekt v nejčistší podobě. Jak roky plynou, režim se utahuje, normalizace dusí všechno. A ti samí lidé, kteří ho před lety tlačili do strany, se najednou začnou tvářit, jako by on byl ten, kdo se „prodal“. Najednou je to on, kdo má „rudou knížku“, on, kdo „sloužil režimu“, zatímco oni „vydrželi“. Povyšují se nad ním v hospodě, v očích sousedů, v rodinných vzpomínkách. Zapomínají, že jeho kompromis jim mnohdy umožnil ten jejich relativně klidný život bez větších perzekucí. Seriál tu malost neodsuzuje lacině. Neukazuje ji jako vlastnost zlých lidí. Ukazuje ji jako lidskou vlastnost. Jako mechanismus sebezáchovy duše: když už je bezpečno soudit, najednou si člověk rád přepíše vlastní minulost tak, aby v ní sám vycházel co nejlépe. A přece – právě v té šedé zóně kompromisů a polopravd – se rodí i ty největší oběti. Lidé, kteří se rozhodli nést ten nejtěžší břeh, aby ostatní mohli zůstat „čistší“. Jerry není hrdina v klasickém smyslu. Ale je to člověk, který zaplatil za iluzi kolektivní neviny své komunity velmi vysokou cenu – ztrátou úcty těch nejbližších. Zdivočelá země není seriál o komunismu jako o systému. Je to kronika lidské duše v systému, který z nás dělal spolutvůrce vlastního ponížení. A nejsilnější otázka, která po závěrečných titulcích zůstává viset ve vzduchu, zní: Co bychom udělali my?   A hlavně – jak bychom se za deset, dvacet let tvářili na ty, kteří by to udělali místo nás? To je otázka, kterou si Zdivočelá země neodpovídá. Jen nám ji – s neúprosnou přesností – klade.