Nákupčí nemovitostí@CifrMarek
Nedostupnost bydlení a postoj mladých
Za posledních 16 měsíců jsme pomohli koupit bydlení 39 klientům. To je 39 příběhů mladých rodin a párů, kteří s námi udělali jedno z největších životních rozhodnutí.
Dalším 11 jsme myšlenku na vlastní bydlení rozmluvili, nebo to po marném hledání sami vzdali.
Dovolím si nasdílet několik postřehů.
Aktuální debata o dostupnosti bydlení je zcestná. Na jedné straně jsou ty šťastnější generace, které si mohli pořídit dvougenerační dům za hrst borůvek už ve 20 letech a teď trousí knížecí rady.
Na straně druhé jsou doleva šilhající pomatenci, kteří nechápou, že na tomto světě nic není zadarmo.
Pravda je přitom jednoduchá. Nemovitosti jsou drahé, protože tu je dostatečný počet kupujících, kteří jsou ochotní tyto ceny platit. Tečka.
Pokud chcete bydlení v žádané lokalitě, budete muset začít u sebe. Být v něčem lepší než ostatní a musíte to umět zpeněžit.
Efekt červené královny je totiž neúprosný. V kapitalismu musíte běžet, abyste mohli stát na místě.
Tento konkurenční boj je motorem pokroku a blahobytu, ale také prokletím pro ty, kteří mají nějaký handicap.
A pojďme si prosím konečně, konečně, přiznat, že handicapem je i věk.
Mlaďoši dnes musí pro své bydlení vynaložit řádově větší úsilí než jejich rodiče. Přitom se na ně ze všech stran hrne frfňání okolí, že přece musí bydlet ve vlastním.
Pouští se tak do závodu nejen mezi sebou, ale i se starší generací. Která má tu výhodu, že je v trhu dávno zapozicovaná a roste s ním. A může tak jednoduše využívat stávající hodnotu ke koupi další.
Je to férový závod? Nevím. Ale respektuju přirozený běh věcí a vím, že pokud něco chci, musím proto zvednout zadek a něco dělat. Úplně stejně to říkám našim klientům.
A mezi námi přirozeně vždy bude procento úspěšných lidí, kteří ten závod zvládnou.
Jen je potřeba vnímat, že tento systém tvoří více poražených než vítězů.
Část lidí se rozhodne, že tento závod jim za to nestojí a zůstanou v nájmu. V dnešní době už to není žádný problém. A časem, když bude český realitní trh dospívat, to bude standard bez společenského stigmatu.
Skutečný problém je ta část, která se nesmířila se svým osudem a nehodlá pro to ani nic dělat.
Krom ukazování prstem na viníky okolo a jakési vnitřní potřeby přerozdělovat. Přesně odtud pak pramení tendence zdaňovat a trestat ty úspěšnější.
Místo toho, abychom řešili důležitá témata jako skutečné urychlení výstavby, uvolnění výškových limitů na místech, kde to dává smysl a podporu pracovitých lidí a podnikatelů, utápíme se v regulacích, debatách o sociálním bydlení a snaze ohýbat trh. Mezi tím běží čas, který nám bude chybět.
Na první pohled někteří souvislosti v těchto řádcích neuvidí. Ale já ve své práci denně potkávám klienty, kteří jsou z aktuální situace zoufalí.
Moment, kdy po reálném zhodnocení jejich situace zjistí, že od svého vysněného bydlení jsou tak strašně daleko není hezký.
A bojím se, že jednoho dne tyto momenty převáží nad šťastnými příběhy.
Budeme pak stát na prahu společenských změn, které nás odsoudí k opakování dějin. Té nehezké části dějin.
