Sabitlenmiş Tweet
Děkuju milá Květinko @Kveta24 že jsi mě na chviličku umožnila přepnout do jiného světa.
Když naposledy přeletěla nad Novým Táborem, hlavním městem Republiky Vltavie, země vzniklé po Čtvrté světové válce, byla si jistá, že vysunutým podvozkem svého Aera L-94 Hromovládce sejmula toho magora za dvojčetem. Letadlo vypadalo jako relikt dávných časů. Nýtovaný trup, obrovská vrtule a křídla připomínající stroje minulých staletí. Jenže pod plechem se skrýval reaktor nové generace a technologie, kterým už dávno nikdo pořádně nerozuměl.
Horda ji milovala za ty kousky, které předváděla, ale ona byla netečná vůči všemu. Jen boj za ztracenou zemi. Jen pomsta za zničené životy. Touha a vůle přežít.
Nebylo jí jasné, jak se to děje, ale to, co dokázala se svým Hromovládcem, přesahovalo všechno, včetně značně přehnaných fantazií. Chvílemi se jí zdálo, že není živá. Že je něčím, co nedokázala chápat.
Chtěla zpět svou horu Říp. Svou přenádhernou zemi.
Neustále přemýšlela, jak je možné, že si její zánik pamatuje. Vždyť to bylo před více než třemi sty lety. Ale pokaždé, když se pokoušela tu záhadu rozlousknout, stalo se něco divného.
Chvilinku temno.
A potom zas ta urputná touha zničit všechno a všechny, kteří stáli za tím zmarem.
Banda pohlavárů se uchýlila do podzemního komplexu Helios XII, sítě atomových krytů hluboko pod grónským ledovcem. Odtamtud se snažili dál ovládat svět. Nepočítali však s tím, že lidé toho už měli prostě dost a odpor byl naprosto brutální.
Nepomohly peníze. Nepomohlo zlato. Nepomohla moc nad světem, který tak dlouho tyranizovali svými globálními plány. Všechno bralo za své každým dnem.
Usmála se, když si vzpomněla na obdivné pohledy všech kolem sebe. Jenže rysy jí vzápětí ztvrdly a zahleděla se směrem k Novému Táboru.
Věděla, že už doplnili radioaktivní palivo a může vyrazit do dalšího boje. Občas ji napadlo, že právě ta radioaktivita je důvodem, proč nestárne. Proč si pamatuje věci, které si pamatovat nemůže. Proč dokáže s letadlem věci, které odporují fyzice.
Jenže pokaždé, když se k odpovědi přiblížila, něco ji zastavilo.
Jako by za hranicí vzpomínek leželo něco. Něco co mělo zůstat skryté.
Zvedla hlavu k obloze. Někde daleko za ní, za válkami, za stoletími, za vším tím šílenstvím, pořád existoval obraz osamělé hory vystupující z mlhy. A dokud si na něj dokázala vzpomenout, měla důvod pokračovat.
Motor Hromovládce zaburácel.
Byl čas letět dál.
Květa@Kveta24
"Wings of brass, heart of fire — she commands the skies."
Čeština
