Jana Darc

@RobertPlaga @milionchvilek @mikulasminar_ Pane ministře @RobertPlaga nesnažte se zmínkou o "zakopávání příkopů" manipulovat @milionchvilek ani pana @mikulasminar_ osobně. Inkriminované zfalšované foto není ojedinělou "hračkou" p. nám. Kettnara, z čehož byste měl vyvodit patřičné důsledky.

Asi se shodneme, že není fér někomu podsouvat něco, co nezaznělo. Ani náznakem jsem pane @mikulasminar_ neřekl, že jednání náměstka Kettnera toleruji, naopak jsem jej vyzval k sebereflexi a také k tomu, aby se adekvátní formou především omluvil. Je připraven se sejít, omluvit se a o své chybě s vámi pohovořit. Milion chvilek často hovoří o nutnosti zakopávat příkopy, které v české společnosti jsou, myslím, že toto je šance ukázat, že to nejsou jen prázdná slova.

Pane ministře @RobertPlaga, oceňuji vůli omluvit se, ale to není dostatečné. Toto není osobní spor, který vyřeší potřesení rukou v zavřené kanceláři. Váš náměstek veřejně šířil lži spojující nás s terorismem a možná ještě hůř - ukázal absolutní nekompetenci při obhajobě přes umělou inteligenci. ​ Zde nejde o neškodný omyl, ale o fatální absenci kompetence u člověka, který spolurozhoduje o vzdělávání budoucích generací. Tolerovat takové jednání znamená legitimizovat dezinformace a zbavování se osobní odpovědnosti na nejvyšších místech státní správy. Veřejné selhání vyžaduje veřejné vyvození odpovědnosti. Tady nejde jen o mě či o Milion chvilek, ale o to, co se stane normálním v politické komunikaci. Vypustit takhle tvrdé lži a obvinění – a pak to smazat poté, co byly škody již způsobeny, nesmí být normální. Pokud z toho pro pana Kettnera neplyne žádný důsledek, pak se z jeho chování stává přijatelná norma. Má-li mít omluva pana Kettnera adekvátní formu, pak je touto formou jeho odvolání. Dokud pan Kettner zůstává ve vedení MŠMT, soukromé setkání nedává žádný smysl. Nadále požadujeme okamžité odvolání pana Kettnera z funkce. Nadále se hodláme bránit všemi dostupnými prostředky. - Mikuláš Minář

@ZebraLucie Zkusila bych se podívat sem, seřazeno od nejdražších po nejlevnější cena-vykon.cz/top/nejlepsi-m…

Mam potize s telefonem, ale odmitam, ze bych potrebovala novy, protoze jsou vsechny vetsi a tezsi a ja mam problem udrzet i tento. Dnes jsem si v obchode kvuli tomu tezkala/zkousela telefony a pripadala si jako pitomec, ze musim resit i par gramu a milimetru. #eds #delamcomuzu

@JulieMontek Hodně záleží na tom, jak jim své zájmy předkládáme 😏 A nejvíc pro mne je, že stačí říct při vhodné příležitosti jedno slovo/větu a děti už ví "vo co go".

Na mateřství mi přijde nejlepší, že děti mají rády to, co vy. Historie? Shakespeare? Scifi? Dinosauři? Osvobozené divadlo? Zeměplocha? Jsou tabula rasa a ty z nich děláš člověka se zájmy. Vychovávám malý nerdíčky😍

Kdesi na předměstí Prahy… 😎

Je vám jasné, co má odpovědět premiér Babiš, aby neztratil tvář? "Postarejte se o svou bezpečnost sami!"

Skandál kolem falešného snímku ministerského náměstka Zdeňka Kettnera (SPD) s hlavou spolku Milion chvilek Mikulášem Minářem a teologem Tomášem Halíkem patrně neskončí jen omluvou, jak by si přál Kettnerův šéf. Milion chvilek oznámil, že chystá žalobu, smířlivý není ani Halík. "Považoval bych za adekvátní odvolání náměstka z jeho funkce," uvedl. zpravy.aktualne.cz/domaci/leda-ta…

ÚTISK UJGURŮ V ČÍNĚ Ujguři čelí již po řadu let nespravedlivému potlačování své tradice, kultury i jazyka ze strany vládnoucího čínského režimu. Svědectví hovoří o převýchovných koncentračních táborech, nucené sterilizaci žen, otrocké práci ve střežených továrnách i systematickém počínšťování ujgurských dětí ve školách. K mnoha obětem čínského útisku patří i Hushtar a Yalkun Isové, rodní bratři bývalého prezidenta exilového Světového ujgurského kongresu Dolkuna Isy. Od jejich zatčení a zmizení zůstává rodina již přibližně 10 let beze zpráv o jejich osudu. Ujguři jsou mnohamilionový národ obývající především severozápadní čínskou provincii Sin-ťiang. Mají vlastní jazyk, písmo a bohatou uměleckou tradici. Zaslouží si solidaritu a podporu.

👑 Mezi TOP ženy Česka se nově zařadily zahraniční zpravodajky České televize na Ukrajině Darja Stomatová a Ilona Zasidkovyčová. Prestižní ocenění udělované Hospodářskými novinami získaly za reportáže z míst, kam se ostatní bojí jezdit. Děkujeme za odvážnou práci a gratulujeme!

Schillerová objevila pumpaře. Skutečný problém je ale jinde Alena Schillerová přišla s návrhem regulovat marže čerpacích stanic, aby se zlevnila nafta. Je to návrh, který zní dobře na sociálních sítích, dobře se vysvětluje v televizi a ještě lépe hledá jednoduchého viníka. Má to jen jednu chybu: ekonomicky to téměř nic neřeší. Je to totiž klasická politická taktika. Když jsou ceny paliv vysoké, najde se někdo, kdo na tom údajně „nepřiměřeně vydělává“. Tentokrát padla volba na čerpací stanice. Jenže čerpací stanice nejsou hlavní místo, kde se tvoří cena paliva. Jsou jen posledním článkem celého řetězce – a také jedním z těch, kde je marže relativně malá. Skutečně nepříjemná pravda je jiná: největší část ceny paliva tvoří daně. Jinými slovy, nejvíc z litru benzínu nebo nafty nevydělá pumpař ani ropná firma, ale stát. Regulace marží čerpacích stanic proto působí spíše jako politické divadlo než jako reálná snaha snížit ceny. Je to pohodlná politika. Místo aby se vedla nepříjemná debata o tom, že levnější paliva znamenají méně peněz ve státním rozpočtu nebo vyšší schodek, ukáže se na pumpy a slíbí se, že stát zasáhne. Vypadá to akčně, rozhodně a sociálně citlivě. Ve skutečnosti je to ale řešení na úplně špatném místě. Podobnou politiku Evropa už několikrát viděla: cenové stropy, regulace, dotace. Výsledek byl téměř vždy stejný – buď to stálo obrovské peníze, nebo vznikl nedostatek, nebo opatření stejně moc nepomohlo. Ekonomické zákony totiž nefungují podle tiskových konferencí politiků. Celá debata o benzínu a naftě je ve skutečnosti mnohem jednodušší, než se tváří. Existují jen tři způsoby, jak mít levnější paliva: nižší daně, levnější ropu nebo dotace z rozpočtu. Regulace marží čerpacích stanic mezi nimi nepatří. Návrh Aleny Schillerové tak zapadá do širšího stylu politiky, která místo řešení příčin hledá jednoduché viníky. Je to politika jednoduchých odpovědí na složité otázky. Politika, která dobře funguje v opozici, ale mnohem hůře ve vládě. Protože říct „zregulujeme pumpy“ je snadné. Říct „levnější nafta znamená méně peněz v rozpočtu“ je mnohem těžší.

Tak jsme na 52,- za litr nafty a co Vlada Andreje Babiše udelala? O N V O H. Volili jste neschopný populistický blbecky, co selhali za covidu a selhali po 100 dnech ve vládě znova. Budete za 3 roky rýt hubou v zemi s tímhle tempem!! Protoze za blbost se platí.

Vždycky jsem si myslel, že řešit samozřejmost očkování je zbytečné a selský rozum hraje prim. No, tak velmi aktuální příklad z praxe - ve třídě na ZŠ u prcka máme žloutenku, hepatitidu A. Hygiena, omezení školních i mimoškolních aktivit, omezení třídy, vyhrazené toalety, vyhrazený čas a místo na jídlo apod. Ve třídě jsou pouze dvě očkované děti, jedno z nich je naše. Btw. nejstarší se blíží k věku na očkování proti HPV. Stejně jako ji, nechám očkovat i syna a i nejmladší dceru, až bude čas. Očkujte se, a hlavně, nechte očkovat své děti. Úplně se vyserte na antivaxery, protože oni se nebudou starat o vaše nemocné děti a ani nebudou mít trvale poškozené zdraví. Jako společnost bychom měli vytáhnout zdravý selský rozum ze zadku a vrátit ho tam, kam patří. Tohle není sranda, tohle není plkání o reptiliánech nebo ploché zemi. Tady jde o zdraví, naše a našich dětí.

@IBabicka Mně se toho ksichtu navaluje.

Mám čím dál víc větší chuť profackovat jeden věčně se ušklíbající a uhihňávající ksicht, který na mě poslední dobou odevšad vyskakuje…

Reklama není krizová komunikace! Ministr vnitra Metnar rozpustil tým krizové komunikace. Aby se ušetřila TŘI tabulková místa. A čím ho nahradí? Svým vlastním PR týmem. 🤦‍♂️ To je neuvěřitelné nepochopení role státu. PR tým dělá reklamu ministrovi, ale krizový komunikátor dělá práci pro všechny občany v situacích, kdy je to potřeba.

Slabý Premier Evropa čelí energetické nejistotě, riziku inflace a geopolitickému napětí. V mnoha evropských zemích vlády jednají o nových dodávkách energií, investicích do infrastruktury a dlouhodobé energetické bezpečnosti. Krize tohoto typu totiž nerozhoduje jen ceny energií na několik měsíců, ale ekonomickou budoucnost států na mnoho let dopředu. Andrej Babiš je velmi silný politik v kampani a v opozici, ale jako lídr v době velkých strategických krizí působí spíše reaktivně než strategicky. Místo aby určoval směr a vysvětloval lidem dlouhodobé změny, soustředí se především na krátkodobá opatření a komunikaci směrem k voličům. To může fungovat politicky, ale pro stát v době energetické a geopolitické nejistoty to neni dostatečné. Krize přitom vždy ukazují sílu politického vedení. Nejde jen o to uklidňovat veřejnost a reagovat na aktuální problémy, ale především o schopnost plánovat, vysvětlovat nepříjemná rozhodnutí a připravit zemi na budoucnost. Právě v tom se ukazuje rozdíl mezi politikem, který řídí popularitu, a státníkem, který řídí stát.

Dohodl jsem se s panem náměstkem Kettnerem, že jeho omluva musí mít adekvátní formu. Za tu mimo jiné pokládám osobní setkání všech zúčastněných. Předpokládám, ze o toto setkání projevi @mikulasminar_ a @monsHalik zájem.

@RobertPlaga @mikulasminar_ @monsHalik Ad 1. věta - jediná smysluplná dohoda mezi vámi je ukončení pracovního poměru p. nám. Kettnera na MŠMT Ad 2. věta - "osobní setkání všech" tj. i pána, který je ve vazbě? Ad 3. věta - očekáváte špatně; celá věc je natolik závažná, že se nevyřeší stylem "co jsme si, to jsme si"

@RobertPlaga @mikulasminar_ @monsHalik Není náhodou jeden ze “všech zúčastněných” aktuálně ve vazbě v souvislosti s teroristickým útokem..? Není právě to pravou podstatou řešené věci..? Opravdu nedokážete odtušit závažnost jednání Vašeho podřízeného..? Opravdu již není erudice a schopnost předpokladem funkce? Odvolat!

Republika na rozcestí Od sametové revoluce jsme v politickém jazyce Václava Klause slýchali, že si musíme vybrat mezi pravicí a levicí. Prezident Ronald Reagan však už v roce 1981 řekl, že skutečná volba nestojí mezi pravicí a levicí, ale mezi cestou nahoru a cestou dolů. Mezi svobodou a nesvobodou. Mezi společností svobodných občanů a společností řízenou strachem a mocí jednoho člověka. Cesta nahoru znamená nejvyšší možnou svobodu jednotlivce v rámci uspořádané společnosti, stát, který slouží občanům, a demokracii založenou na odpovědnosti a právu. Cesta dolů znamená koncentraci moci, oslabení institucí, vládu strachu, závislosti a postupný přechod k oligarchii nebo autoritářství. Dnes stojí Česká republika znovu před touto volbou. Ti, kteří si zvolili Andreje Babiše a jeho politické spojence, často říkají, že chtějí bezpečnost, pořádek a silný stát. Ve skutečnosti však riskují, že svobodu postupně vymění za stát kontroly, dohledu a populistické autority. Historie mnohokrát ukázala, že svoboda se neztrácí najednou, ale po malých krocích – oslabením institucí, útoky na média, zpochybňováním opozice, koncentrací ekonomické a politické moci v rukou několika lidí. Mnoho občanů má dnes pocit, že opět zažíváme jakousi zvláštní studenou válku – kvůli válce na Ukrajině mezi Východem a Západem, ale téměř více uvnitř naší vlastní společnosti. Je to tichý konflikt o charakter státu. O tom, zda budeme republikou svobodných občanů, nebo republikou ovládanou oligarchickou mocí, marketingem a strachem. Politika založená na permanentním konfliktu, urážkách, ponižování oponentů a rozdělování společnosti není politikou demokratickou, ale politikou moci. Demokracie stojí na respektu, institucích, zákonech a pravidlech, která platí pro všechny stejně. Pokud někdo spojuje ekonomickou, mediální a politickou moc a zároveň útočí na instituce, které ho mají kontrolovat, vzniká nebezpečná koncentrace moci, která je pro demokracii vždy rizikem. Demokracie totiž neumírá jedním převratem. Umírá pomalu – tím, že lidé přestanou věřit institucím, že si zvyknou na střet zájmů, že přijmou útoky na média, že začnou považovat koncentraci moci za normální. Demonstrace statisíců lidí na Letné nebyly zpochybněním voleb nebo demokracie . Byly naopak jejím projevem. Byly připomínkou, že demokracie nekončí volbami, ale začíná jimi. Že občané mají právo dát politikům najevo, že moc není jejich majetkem, ale pouze dočasnou službou republice. Česká republika dnes znovu stojí na rozcestí. Ne mezi pravicí a levicí. Ale mezi cestou nahoru a cestou dolů. Mezi republikou svobody a republikou strachu. Mezi demokracií a oligarchií. A tuto volbu za nás nikdo jiný neudělá.

Dobré zprávy! Artem, kterému jste se před časem složili na "nové ruce" je po úspěšné operaci, která měla ramena a nervy v nich připravit na nasazení protéz. Dost to prý bolelo, hojí se to pomalu ale všechno prý zatím běží podle plánu. A jak bojuje proti nudě? Maluje!