Jiří Hrebenar@gisat
Macinka v Izraeli prohlásil, že „Izrael je civilizovaná země, která čelí necivilizovaným nepřátelům.”
Tohle není diplomatický výrok. Tohle je klasická flastenecká rétorika o dělení světa na „civilizované My” a „barbarské Oni”. Přesně ten jazyk, který islamofobní think-tanky exportují do mainstreamu od 11. září 2001.
Termín „necivilizovaní nepřátelé” záměrně nespecifikuje konkrétní aktéry - Hamas, Hizballáh, íránský režim…
Místo toho generalizuje. A kdo je v tom kontextu implicitně „necivilizovaný”? Arabský svět? Muslimové jako takoví? To není bezpečnostní analýza, to je etnokulturní dehumanizace zabalená do diplomatické návštěvy.
Do toho Macinka napsal komentář pro krajně pravicový brak Israel Hayom s titulkem „Zatímco Západ morálně hnije, stojíme po boku Izraele” a levicové aktivisty označil za „kanibaly.”
Ministr zahraničí suverénní demokratické země píše pro izraelský krajně pravicový bulvár sloupek z répertoru kulturních válek.
Tohle není zahraniční politika, tohle je domácí předvolební kampaň s exotickou kulisou, kdy hloupý domácí islamofob s antisemitou ukrývajícím se za islamofobií kvetou radostí.
A pozor na kontext: tato návštěva proběhla v den Jom ha-šoa — Dne holokaustu.
Využít den vzpomínky na největší genocidu moderní doby jako platformu pro islamofobně podbarvené výroky a tlak na přesun ambasády do Jeruzaléma je politická tragédie. Oběti holokaustu si zaslouží víc než sběr populistických bodů na nenávisti.
Macinka nepřijel do Izraele jako ministr zahraničí. Přijel jako ideologický hráč, který si u izraelské krajní pravice buduje kapitál „jediného opravdového přítele.”
Jenže skutečné přátelství s Izraelem nevyžaduje dehumanizující jazyk - vyžaduje kritické myšlení, diplomacii a respekt ke komplexitě konfliktu. To tam nebylo ani v náznaku.
Za mě osobně je to zneuctění Dne holocaustu.
