Vladimír Chlad

Komunisti jí říkali „pyskatá kráska“. K smrti ji nenáviděli. Představovala totiž všechno, co oni nebyli a co se snažili zničit: noblesu, vzdělání a naprostou, nezlomnou vnitřní svobodu. Dagmar Šimková strávila v pekle komunistických kriminálů 14 let. Nezlomili ji. Tohle je její příběh. 👇 Narodila se v květnu 1929 do rodiny píseckého bankéře. Její dětství jako z pohádky tvrdě utnul únor 1948. Většina lidí tehdy sklopila hlavu a snažila se přežít. Dagmar ale ne. S partou kamarádů tiskla a po nocích roznášela letáky, které si dělaly drsnou legraci z Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Když pak navíc u sebe doma schovala dva kluky, kteří zběhli z vojny a snažili se dostat přes hranice na Západ, spadla klec. V roce 1952 si pro ni přišla Státní bezpečnost. Odplata režimu za tuhle mladickou revoltu byla absolutní a zničující. Třiadvacetiletá Dagmar dostala 15 let natvrdo. Její matka Marta vyfasovala 11 let – v podstatě jen za to, že o dceřiných aktivitách věděla a neudala ji. Rodinnou vilu v Písku a veškerý majetek stát obratem ukradl. Rodina třídního nepřítele měla být vymazána. Následovalo peklo, které si dnes málokdo umí představit. Dagmar prošla těmi nejhoršími ženskými lágry. V jihoslovenských Želiezovcích, kterým se tehdy přezdívalo „slovenská Sibiř“, dřela na polích při melioracích, po kolena v ledové vodě a bahně. Bachařky – často primitivní a agresivní ženy – si na inteligentní a krásné dívce s gustem léčily mindráky. Ponižovaly ji, zakazovaly jí číst i psát, posílaly ji do korekce. Ona ale zvolila nečekanou zbraň: estetiku a hrdost. I v těch nejnuznějších podmínkách se snažila udržet si lidskou důstojnost a ženskost. Upravovala si vězeňský mundúr, chodila vzpřímeně. Odmítala se před totalitní šedí hrbit. Jeden z nejkrutějších momentů přišel v roce 1955 v pardubické věznici. Tam na chodbě náhodou potkala svou matku, se kterou se neviděla tři roky. Byla strádáním tak zubožená, že ji Dagmar zprvu vůbec nepoznala. Matku nakonec propustili na amnestii v roce 1960 a ta pak zvenčí zoufale bojovala za svou dceru. Dagmar si ale musela odsedět celých 14 let. Vyšla až v roce 1966, ve svých 37 letech. Své nejlepší roky nechala za mřížemi. Ani to ji ale neumlčelo. Během pražského jara 1968 pomáhala v Písku zakládat sdružení politických vězňů K 231. Její dům se stal centrem svobodného myšlení. Když pak v srpnu přijely ruské tanky, měla jasno. Věděla, že jako „nepolepšitelná“ by šla sedět znovu. Se starou matkou se jim podařilo v zářijovém chaosu doslova na poslední chvíli utéct přes Vídeň až do australského Perthu. Začít znovu na druhém konci světa, bez majetku a s obrovským traumatem? Dagmar to zvládla neskutečně. Oporou jim byla její sestra Marta, která již v Austrálii mnoho let žila. V Austrálii vystudovala dvě vysoké školy (dějiny umění a sociální práci). Dělala terapeutku ve věznici, protože komu jinému by vězni věřili víc než jí. A protože byla neuvěřitelně činorodá, občas si přivydělávala jako modelka, a dokonce dělala filmovou kaskadérku. A hlavně: napsala knihu Byly jsme tam taky. Není to jen vzpomínkový deníček. Je to syrová, tvrdá a literárně naprosto brilantní zpráva o tom, jak totalita ničí lidské duše. To, jak přesně dokázala Dagmar Šimková podstatu komunistického lágru rozebrat, ukazuje následující citát. Neztěžuje si v něm jen na hlad nebo zimu, ale přináší mrazivou analýzu samotného zla: „Byly jsme postaveny tváří v tvář něčemu novému, dosud neznámému. Bylo to promyšlené, vědecké spiknutí proti tomu, co člověka odlišuje od ostatních tvorů. Nešlo totiž ani tolik o náš fyzický zmar jako o rozšlapání mozku člověka, jeho mysli, přes kterou se tunovým cvalem slonů řítila lež, teror a propaganda. Šlo o to, vyrvat z hrudi člověka srdce, přinutit jeho duši k otrocké prostraci a zdupat ji a pošlapat jako rohož u dveří. Zničit vědomí lidského JÁ, aby přestalo existovat. Když člověk ztratí vědomí sebe, jeho tělo není nebezpečné.“ Dagmar Šimková zemřela v Austrálii v klidu a míru 24. února 1995. Domů se už nikdy natrvalo nevrátila, i když se pádu režimu dožila. Totalita ji připravila o domov, o majetek i o mládí. Svou vnitřní svobodu a vědomí vlastního „JÁ“ si ale vzít nikdy nenechala. #DagmarSimkova #Historie #Komunismus #PametNaroda #ProtikomunistickyOdboj #Hrdinove #BylyJsmeTamTaky #Československo

🧵The best response to the bogus decision by the IOC @Olympics to ban the helmet of @heraskevych and silence the memory of Ukrainian athletes murdered by russia, is to see their faces, learn their names and share it with the world! They want it gone, we’ll show it everywhere!🇺🇦

Tady ještě naše společné prohlášení ČT a ČRo pro ty, kdo neradi čtou... 🙂

DJ Roxtar zhudebnil další várku hejtů od motonáglů. To nemá chybu.😂👍😆

Tak toto je strop!😂😂😂😂 Kdo to vytvořil by měl dostat zlatou medaili!👏🏆🥇

@DanPriban 🇮🇱

Tak se nám příběh, kterak Jiří Dvořák přišel na to, že jsem o něm tvrdil, že svou podporou Ukrajiny podporuje Izraelskou operaci v Gaze (což je naprosto absurdní nesmysl), konečně rozmotává Lenka Benešová, kterou jsem považoval za svou kamarádku a jejíž zapálenou podporu Ukrajiny jsem vždy obdivoval, mu to takto podala. Právě pod jejím postem jsem si rýpnul do pana Trojana, že jeho podpora Ukrajiny je hezká, ale jeho podpis pod otevřeným dopisem studentům FAMU protestujicím proti genocidě v Gaze, jenž byl plný demagogie a dezinformací, už tak hezký není. Lenka uvádí: "Kamarádům z mise jsem pak napsala, že mi Dan pod přispěvek o naší humanitární cestě naUA napsal, že podporujeme genocidu v Gaze. Byla to samozřejmě zkratka, nenapsal to takto explicitně, ale vyplývá to z kontextu." Až na to, že vůbec! Má vyjádření se týkala pouze pana Trojana, který svým podpisem pod dopis plný izraelské propagandy podpořil Izrael a podobnosti podpory Izraele a podpory Ruska. Ani pana Dvořáka ani Lenky ani jejich mise na Ukrajině. Konkrétně pana Trojana a konkrétně jeho podpisu pod dopisem, který měl rétoriku anticharty. Co si o tomto dopisu myslím, jsem uváděl několikrát. Vyvodit z toho, že podpora Ukrajiny je podporou izraelských operací v Gaze, je naprosto absurdní. Takové vyjádření nemá žádnou logiku. Paralely vidím mezi Ruskem a Izraelem a podporou Ruska a podporou Izraele. Najít paralelu mezi podporou Ukrajiny a podporou izraelských operací v Gaze ani při velké snaze nedokáži. Lenka můj komentář a vlákno pod ním smazala. Pan Dvořák jej tedy nemohl číst a vycházel pouze z toho, co mu řekla. Omluvit by se tedy měla Lenka, neboť to byla ona, kdo vlákno smazal a jeho vyznění překroutil, ale ta, jak sama uvedla, se omlouvat nehodlá. Poučení z toho plyne: pokud o někom chcete tvdit, že něco řekl, poslechněte si nejprve, co skutečně říká. Pokud jste to neslyšeli, či nečetli, neříkejte to.

@1MilanSedlacek @ostry_artur78 Beroun.

@ostry_artur78 kriminál

Veliký respekt! 🙏🫡

@Ricar_Mar_New @ostry_artur78

@ostry_artur78 Nevíte budou ho nominovat na Oscara. I když on ten scénář čte z připraveného papíru, to se asi Akademii líbit nebude. Také se ten scénář mohl naučit bez papíru sakra! 🤷

@yaqoubmawli 🇮🇱

@DanPriban 🇮🇱

"Po střelbě na židovské věřící v Sydney izraelská vláda adresuje kritiku australským protějškům. Už dříve Izraelci tvrdili, že australské úřady tolerují antisemitismus, a odsoudili uznání palestinského státu" Izrael opět zneužívá další neštěstí, aby opět zneužil antisemitismus k zakrytí svých zločinů a jakékoli kroky proti Izraeli opět vydává za kroky proti židům. Izrael systematicky a záměrně staví mezi židy a Izrael rovnítko, ač to jsou zcela rozdílné pojmy a Izrael má mezi židy obrovské množství kritiků. Právě tato systematická snaha při níž se váleční zločinci Izraele schovávají za židy z celého světa, zatahuje nespravedlivě a nemorálně židy do jejich zločinů. Útočit na židy pro jejich víru je naprosto neakceptovatelné! Stejně, jako je neakceptovatelné izraelské schovávání se za židy!

@Bushra1Shaikh 🇮🇱

Israel has killed more than 400 Palestinians in Gaza since the October ceasefire began. That's roughly 6 people everyday, of which 50% are children. A Bondi massacre everyday. Let this sink in.

Nechte Šárku platit. Dvacet švýcarských občanů, kteří se účastnili flotily sponzorované Hamásem, právě obdrželo od Švýcarska účet až do výše 1047 franků na osobu. Týká se jejich zadržení v Izraeli, konzulární péče, návštěv v zadržovací cele, diplomatických služeb a následného leteckého návratu domů. Vzkaz z Bernu je jasný: „Chcete jezdit do zahraničí a hrát si na ideologické hrdiny? Fajn, ale na vlastní náklady.“ Výsledek? Lidé, kteří dosud křičeli o „mezinárodní solidaritě“, se dnes setkávají s novým pojmem: individuální odpovědnost. Aktivismus a cesty do exotických destinací jsou v pořádku. Ale ne na účet švýcarského daňového poplatníka.

@sichtarova 🤣

Pokud vaše finance potřebují konzultaci, pište na marketa.sichtarova@nextfinance.cz

Which Black and White movie do you still watch?

Co vše nám Jindra ve své nové kauze na sebe ještě prozradil?

Vyhnali jsme ze země více než 2 miliony lidí, kteří tu měli po generace svůj domov. Kolektivní vinou jsme zatížili i batolata a antifašisty. Připravili jsme se o pracovní a intelektuální potenciál, který nebylo kde nahradit. Zničili jsme si tak kvetoucí pohraničí, které se z toho dodnes nevzpamatovalo. Ale dodnes si odmítáme naplno přiznat, že to byla zločinná, sebedestrukční pitomost.

The Brandenburg Gate in Berlin tonight #October7

Petros si nebere moc servítky😎😁 Ale má pravdu, bohužel. “Mně je blbě” Mně taky😳

@AGunsberger 🇮🇱

700 dní. Tolika bolestí jsme prošli. Už nikdy nebudeme stejní. Naší povinností je zajistit, aby se masakr z 7. října už nikdy neopakoval. 💔 Nikdy nezapomeneme. Nikdy neodpustíme. Už nikdy. Finish Them #October7Massacre #NeverAgainIsNow

@RothRadekJakub 🇮🇱

Přiznám se. Dávám to sem proto, abych si mohl zablokovat. Návnada na hamásovskou rudohnědou špínu. Je zajímavý, jak berou.