Stanislav Peroutka retweetet
1/3
Tohle čtěte. Dlouhé, ale důležité. A já se ptám.
Kdo to vymyslel? Kdo to schválil? Kolik to stálo?
Via fb Kristýna Sněgoňová a stránka Vaše práva ve škole:
Neanonymizovaná osobní data získaná od dětí pod záminkou testování z českého jazyka a matematiky bez vědomí rodičů. Otázky, které s předměty nesouvisí, otázky, které desetileté a jedenáctileté děti vůbec nemusí pochopit, i otázky tak citlivé, že můžou děti po právu rozrušit nebo zahanbit, aniž by je čekaly, případně se jim dostalo jakékoliv podpory. Silně doporučuji příspěvek si přečíst, protože tohle je nestydaté zneužití nejenom dětí, ale i škol, které v dobré víře informovaly rodiče, že půjde o ověřování znalostí.
Dále citace ze stránky Vaše práva ve škole:
Stát se pod rouškou testu z matematiky a češtiny ptá dětí, co dělá jejich matka, zda mají otce a jestli je napadá, že by raději nežily.
V květnu a červnu 2026 probíhá ve vybraných školách zjišťování výsledků žáků 5. a 9. ročníků základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. Oficiálně jde o ověření výsledků vzdělávání v českém jazyce a matematice. Ministerstvo školství informovalo, že Česká školní inspekce realizuje zjišťování výsledků vzdělávání žáků 5. a 9. tříd právě z českého jazyka a matematiky. Jenže po vyplnění testu z matematiky nebo českého jazyka následují další otázky. A ty už se matematiky ani českého jazyka netýkají. Děti odpovídaly na otázky o své matce, o svém otci, o jejich vzdělání, zaměstnání, o knihách v domácnosti, o svých pocitech, náladě, únavě, depresi, beznaději a také o tom, zda je v posledních dvou týdnech napadalo, že by jim bylo lépe, kdyby nežily, nebo zda si chtěly nějak ublížit. To není drobný doprovodný dotazník, ale zásah do soukromí dítěte a jeho rodiny.
Děti nebyly v běžné školní situaci, kdy se jich učitel citlivě ptá, zda něco nepotřebují. Seděly u počítače, v kontrolovaných podmínkách, v rámci testování, které škola nemohla běžně odmítnout. Rodiče posílali dítě do školy s tím, že bude psát test z češtiny a matematiky. Ne s tím, že bude v počítači odpovídat na otázky o rodině, rodičích, domácnosti a vlastním duševním stavu. Škola to nezorganizovala. Ale odnese to. Žák sedí u počítače. Učitel do testu nesmí zasahovat, nemá ovlivňovat průběh testování, nevidí žákovi na obrazovku a předem vůbec neví, jaké otázky se dítěti zobrazí. A proč také? Cosi z matematiky nebo češtiny, jako vždycky. A pak se najednou ozve dítě: „Paní učitelko, já té otázce nerozumím. Moje maminka pracuje v bance, a to tady není.“ Právě takto se letos školy dozvěděly, že se stát prostřednictvím dítěte ptá na zaměstnání jeho matky. Ne od ČŠI. Ne z jasné informace rodičům. Ne z transparentního předchozího sdělení vedení školy. Ale od dítěte, které sedí u počítače a snaží se správně odpovědět, protože má za to, že to souvisí s matematikou, snaží se prostě uspět!
Doprovodné dotazníky se ve výzkumech občas dělají, ale za předem jasných, srozumitelných a oznámených podmínek a v přiměřené formě. V tomto případě jde o řetězec: dítě je POVINNĚ ve škole – testování je organizováno státem – škola se mu fakticky nemůže vyhnout – žák má kód, který je se jménem propojitelný – rodič neví, že dítě bude odpovídat na otázky o rodině a duševním stavu – dítě neví, že nemusí odpovídat – možnost „nechci odpovědět“ neexistuje – učitel neví, co přesně se dítěti zobrazuje – dokud žák neprojde i touto částí, test se fakticky neuzavře. Tohle není dobrovolné anonymní výzkumné šetření, kde respondent ví, do čeho jde, a může ho odmítnout. Toto je stát, který si k JEDENÁCTILETÉMU dítěti sedl a slídí a vyzvídá přes školní počítač. A po čem přesně stát – slídil jde?
Ptá se dítěte na rodiče. A znovu. A znovu.
Čeština
