Pavel Grünfeld@grunfeldpavel
Podle teorie her má Írán silnou racionální motivaci eskalovat, aby způsobil větší bolest světové ekonomice a USA. Jinak by to pro teheránský režim byla čistá prohra: ekonomický kolaps, ztráta tvrdé měny a nakonec kapitulace. Což je pro režim extrémně rizikové – jde o klasický „brinkmanship“ (hra na hraně propasti), kde obě strany testují, kdo první ustoupí.
1. Teorie her v praxi
Hra typu „Chicken“ nebo opakovaný Prisoner’s Dilemma: Írán je slabší hráč (nemá konvenční sílu na vítězství v otevřené válce), takže jediný způsob, jak změnit payoff matrix (výplatní matici), je zvýšit náklady pro silnějšího (USA + spojenci). Uzavření Hormuzu (které Írán už provedl dříve) je přesně tímto nástrojem – globální šok cen ropy, plynu a komodit tlačí na USA, Evropu, Čínu i Global South.
Prospect theory: Režim je teď v „loss frame“ (pozici jisté ztráty – blokáda portů, sankce, válka od února 2026). V takovém stavu jsou aktéři ochotni riskovat víc, než by v normální situaci – radši riskantní eskalaci než jistou pomalou smrt ekonomiky. Proto musí donutit USA k jednání z pozice, kde cena pokračování blokády (vyšší ceny benzínu doma, globální recese) převáží nad výhodami. Bez eskalace by Írán prostě „vyhladověl“ za 2–4 měsíce (jak jsme rozebírali dříve).
2. Co už Írán udělal a co může přijít teď (13. dubna 2026)
- Blokáda amerických sil začala dnes (10:00 ET) – USA blokují všechny íránské přístavy v Perském i Ománském zálivu. Trump varuje, že íránské „fast-attack“ lodě budou „okamžitě eliminovány“. Írán to označuje za „pirátství“. Írán už eskaloval dříve uzavřením Hormuzu (odpověď na izraelsko-americké údery) a selektivním povolováním lodí (za poplatek). Teď s plnou blokádou má motivaci jít dál: další miny v průlivu, útoky proxies (Hútíové v Rudém moři a uzavření Bab al Mandab, útoky na saúdské/UAE rafinerie), kyberútoky nebo zapojení Číny (ta už dnes prohlásila, že její lodě budou Hormuzem plout dál a „nechte nás na pokoji. Analýzy z posledních týdnů (Bloomberg, CSIS, Lawfare) jasně říkají: game theory teď ukazuje na další eskalaci – Írán nemá jinou dominantní strategii než prodlužovat bolest, dokud USA nenabídnou ústupky.
3. Rizika pro režim
- Vnitřní - další eskalace = ještě vyšší ceny, nedostatek potravin/léků → protesty (jako v 2022–2023). Režim už teď bojuje s oslabením po úderech na nejvyšší představitele.
- Vojenské - přehnaná akce (např. potopení tankeru nebo útok na americkou loď) může vést k totálnímu americko-izraelskému úderu – Írán ví, že konvenčně prohraje.
- Mezinárodní - Čína a Rusko podporují Írán, ale ne natolik, aby riskovaly přímou konfrontaci s USA (Čína chce ropu, ne jadernou válku). Pokud Írán příliš „přetáhne“, ztratí i tu podporu.
- Dlouhodobě eskalace prodlužuje válku, která už teď způsobila globální šok (ropa nad 100–120 USD), ale Írán sám ztrácí devizy rychleji.
Otázka je, jak daleko režim zajde, než USA/Izrael odpoví drtivou silou. Dnes je to den 1 blokády – příštích 24–72 hodin ukáže, jestli Írán zvolí „kontrolovanou eskalaci“ (aby tlačil na jednání) nebo půjde all-in. V obou případech to pro svět znamená další bolest v cenách energií. Režim hraje o přežití, a v takové hře je riziko vždy součástí strategie.