Petr Vanko retweetledi
Česko vyřazeno z evropského protiraketového štítu. Babišova vláda platí za nedůvěryhodného spojence .
Zatímco devět evropských velmocí v čele s Německem, Francií a Británií společně s Ukrajinou v pondělí 13. července 2026 oznámilo vznik nové Anti-Ballistic Missile Coalition, Česká republika chyběla na seznamu zakládajících členů. Premiér Andrej Babiš sice seděl v Paříži u stolu „koalice ochotných“, ale na nový evropský protiraketový projekt to nestačilo. Důvod? Nejasná, nestabilní a málo ambiciózní obranná politika jeho vlády.
Podle informací z diplomatických kruhů a otevřených prohlášení NATO sehrály roli především dvě věci: dramatické škrty v obranném rozpočtu a chladný postoj k další podpoře Ukrajiny. Česko pod Babišem podruhé v řadě nesplnilo závazek 2 % HDP na obranu, ocitlo se mezi třemi nejhoršími členy Aliance a vysílá do Bruselu a Washingtonu signály, které spojenci označují za „smíšené“ až „nespolehlivé“.
Z první ligy na tribunu
Nová koalice není jen další papírová deklarace. Jejím cílem je vybudovat skutečnou integrovanou evropskou architekturu protiraketové obrany – kombinaci průmyslových kapacit, výzkumu a ukrajinských bojových zkušeností. Země jako Francie, Německo či Itálie chtějí snížit závislost na amerických systémech a připravit Evropu na budoucí hrozby balistických raket.
Česko, které ještě před několika lety patřilo mezi aktivní podporovatele podobných iniciativ (včetně German-led European Sky Shield), nyní zůstalo stranou. Spolu s Polskem. To je v geopolitické realitě střední Evropy, která leží na předním nádvoří ruské hrozby, více než symbolické.
Babiš po summitu prohlásil, že má o účast zájem, ale jen za svých podmínek – ideálně bez Britů a pouze v rámci EU. Klasický babisovský manévr: nejprve nechat věci plavat a pak se tvářit, že byste do toho šli, kdyby to bylo „správně“. Jenže v Paříži se nehraje na „správně podle ANO“, ale podle reálného přínosu a důvěryhodnosti.
Problém není jen v jedné chybějící iniciativě. Babišova vláda od nástupu systematicky snižuje ambice v obraně. Rozpočtové škrty, odkládání modernizace, odmítání velkých balíků pomoci Ukrajině a veřejné bagatelizování závazků vůči NATO. Zatímco Polsko, pobaltské státy a severské země zvyšují výdaje a tlačí na společné projekty, Praha řeší „prioritu veřejných financí“.
Diplomaté z jiných členských zemí to vidí jasně: když Česko nedává peníze, neposkytuje stabilní podporu a má vnitřní politické konflikty (Babiš vs. prezident Pavel), proč ho zvát do jádra nové obranné architektury? Proč riskovat, že se stane slabým článkem?
Babišova zahraniční politika na vlastní pěst
Premiér se dlouhodobě prezentuje jako „realista“, který nechce „zbytečně utrácet“ a dává přednost domácím sociálním výdajům. V době, kdy se Evropa připravuje na možný dlouhodobý konflikt s Ruskem a snaží se zbavit iluzí o americké ochraně, to však vypadá spíše jako nebezpečná naivita nebo kalkul na voličskou základnu.
Výsledek je vidět: Česko se z aktivního hráče v evropské obraně mění v pozorovatele. A zatímco Babiš v nedělních videích vysvětluje, proč zase něco nesplnil, naši sousedé a spojenci budují budoucnost bez nás.
Je načase, aby vláda přestala předstírat, že „všechno je v pořádku“, a začala řešit reálné důsledky své politiky. Protože v bezpečnosti se promarněné příležitosti nevracejí jen tak. A Rusko nečeká, až si Praha vyřeší vnitřní účetnictví.
Zatímco Německo, Francie, Itálie a Británie se pouštějí do strategického projektu, který má Evropu ochránit před balistickými raketami, Česko se ocitá na vedlejší koleji. A to v době, kdy bezpečnostní situace v Evropě není horší desítky let.
Babišova vláda si zjevně vybrala cestu úspor na úkor obrany a spolehlivosti. Teď za to platí první viditelnou cenu – ztrátou vlivu a respektu mezi klíčovými spojenci.
Otázkou zůstává, kolik takových „nepozvání“ ještě přijde, než si vláda uvědomí, že v bezpečnostní politice se šetřením na špatných místech nakonec prodělává celá země.
Čeština
