ProstěBlond 🇨🇿 🇺🇸

u zubaře sestra: "doktorka si vezme Eli na klín, tak abyste na to byli připraveni" "Je to třetí dítě, ať si ji vezme klidně na víkend."

Někteří koňové už línají, někteří ne. Všichni jsou ale obalení bahnem. Teď jsem to z nich dodrhla. Je to suchý, tak to jde. Já teď vypadám jak kdybych vylezla z šachty :-D Lena miluje kartáčování ze všech nejvíc, když je hotová a já chci jít na dalšího koňomuta, hned se tam zase cpe a chce pokračovat. Tlama mazlivá (to si jen říkám, má mě jen jako slouhu, nemá mě na mazlíka)

Včera ráno jsem na silnici u nás v lese viděla uprostřed cesty cosi. Byla ještě tma, zastavila jsem. Tři mrtví ptáci. Vypadalo to jak krocani. Neměla jsem rukavice a taky jsem se nechtěla kolem nich motat (určitě tam něco čekalo na to, až je bude moct sežrat). Podle ostatních lidí co to viděli to byli Turkey vultures. V každým případě zajímavý. A smutný.

Elementary děti. To jak spolupracují (většinou) je prostě skvělé. Strašně mě baví. Ale poprvé mě viděly udělat bububu. A nedělám to ráda. Vůbec ne. Musela jsem odstavit autobus kvůli jednomu dítěti, které za jízdy mávalo deštníkem a nereagovalo na mé výzvy. Ve chvíli kdy deštník natáhlo přes uličku do dalšího sedadla jsem autobus odstavila ze silnice, zapla výstražné, klíče vzala do ruky (nesmím vstát ze sedadla pokud jsou klíče v zapalování) a spustila monolog. "Víte co znamená, když řidič odstaví autobus? "ne" "Problém. Velký problém." Předškoláček začal plakat, moje srdce poskočilo smutem. Sklonila jsem se k němu a pošeptala mu, že se na něj nezlobím a že za chvilku pojedeme. Můj proslov je o bezpečí. A o tom, co znamená distracted driver. A taky že mám v batohu knížku a budu si číst klidně do večera. Za chvíli jsme jeli. Od té doby se dítě chová ok (ťuk ťuk).

Ta její trasa je nádherná. Je to asi nejkrásnější trasa-na výhledy - jakou máme. Vidíš všechno. Řeku, lesy, vyjedeš na kopec (kde se otáčíš, takže haloooo v zimě). Když jsi nahoře a otočíš autobus, vidíš pod sebou obrovské lesy, louky, opar se zvedá, vidíš hory, vidíš svítání. Projíždíš kolem jezera a vidíš obrovské stádo elků (většinou tam jsou). Dechberoucí. A kdybych to nejela při posledních povodních, řekla bych si, že to po ní vezmu - teda předtím než jsem měla svoji trasu). A teď mám obavu. Není to reálný strach jakože se bojím, je to něco, co se může stát a já nechci aby se to stalo. Může si vzít moji trasu. V srpnu je bidding. Řidiči si-podle seniority - vybírají trasu na další školní rok. Většina jich zůstává na té své, ale občas vezmou jinou. Chtějí míň/víc hodin, jiné cesty, jiné děti. Prostě se to stává. Řidička naší El má tuto trasu už 7 let. Nikdo ji nechce (není sranda to tu provalit s autobusem) a taky je v senioritě hodně nahoře, takže vybírá mezi prvními. Miluju moji trasu. Ráda na ní řídím. Po rychlostní silnici jedu jen chvilku, jinak se tak houpám po vedlejších. Město minimum, jinak stopy v území nikoho :-) Děcka jsou kapku "tough crowd", ale jde to. Vidím světlo na konci tunelu :-) Vím co čekat od nich, oni ví to stejné ode mě. Mám ráda můj autobus. Sice je to Thomas, který jsem vlastně nikdy řídit nechtěla, ale zvykla jsem si na něj a vyhovuje mi. Sedačka teda není hopsy hopsy, ale je pevná (nuda). Je teprve březen a já přemýšlím o tom, co bude v srpnu.

Posledních pár dní máme povodně. Zase. Mám radost, že tentokrát nejezdím trasu za řekou, v prosinci to bylo strašný. Řidička, která tu trasu má normálně, to teď jela dva dny. A příští rok už tu trasu chtít nebude. Řešily se zase chartery, autobusy, které přivezou děti ze škol za řeku kde ona čekala, aby je mohla rozvézt domů. Dnes ráno zavřeli další cestu, takže pokud to neotevřou do pondělního rána, doprava pro ni bude ještě větší peklo (pokud se vůbec vyjede). Jela jsem to v prosinci s jen jednou otevřenou cestou, nefungovaly nám vysílačky (fungovaly jak se jim chtělo), bylo to psychicky velmi náročné (a fyzicky taky, protože se prostě nemáš kde vyčůrat-a ano, je to problém!!!) Právě teď hlásili, že je uzavřená další silnice. Jsem opravdu zvědavá, jestli v pondělí ráno vyjedeme. Ale voda snad opadne.

Situace, kdy jsem se zapotila na všech různých místech těla. Situace, která má mizivou šanci, že se může stát. Už jsem téměř na zastávce, ve své podstatě už tam téměř stojím. Chybí jen zapnout červená světla a zastavit dopravu. Je to zrovna zastávka, kdy děti jdou z chodníku přes cyklistický pruh - nestavím přímo u chodníku. Děti nepřechází silnici jako silnici, jsou na straně dveří. A zrovna na té zastávce je dítě, které se k autobusu vždy rozběhne. Pracujeme na tom, máma se ho snaží držet za aktovku, ale je strašně splašený. Mluvím s ním o tom, jak hrách na stěnu házet. No a zrovna ten den... Kluk už na chodníku poskakuje, a v protisměru vyjede sanitka. Bliká, jede urgentně. Nemůžu vyhodit červené, nemůžu zastavit dopravu. Kluk letí k autobusu I když nemám červené venku. Rukou se ho snažím zastavit, jakože "STOP!". otvírám dveře ať na něj zařvu. Ten letí, máma se ho snaží zastavit. Situace nebyla nebezpečná, ale mohla být. Kluk se zastavil v půlce cyklopruhu, že se teda vrátí zpět za mámou. Já zařvala ať skočí do autobusu. Byla to nejbezpečnější varianta. Udělalo se mi úplně blbě. Když jsem pro něj jela další den, předem jsem si přepla mikrofon na venkovní a už při příjezdu k zastávce jsem mu říkala, ať stojí na chodníku. A budu to tak dělat každý den, dokud nebude schopný počkat na to, až stojím na červených a dám mu pokyn. A je mi jedno že vypadám jak zmrzlinářský vůz s bláznem za volantem. Teď silnici nepřechází ale časem může a jak si to nezafixuje, uf. V hádankách na příští týden tedy budou mít pravidla toho, jak se chovat na zastávce.

Jinak prcci udělali super pokrok. Kecafon musím brát během jízdy minimálně, oproti tomu co to bylo je to mega wow. Dva kluci se stále a neustále natahovali přes uličku a měnili si rubikovy kostky (ti dva jsou na tom závislí), tak jsem je posadila spolu a je po natahování. Děcka si hlídají smajlíky na motivační tabulce a myslím, že to docela dobře funguje. Strašně mě to baví. Ta práce je úžasná.

Snažím se dát do kupy chaos co je v zasedacím pořádku u elementary dětí. Nemám vůbec čas abych to procházela, mám na ně všeho všudy pět minut za den (1 minutu ráno a 4 odpoledne. Někdy.) A je jich v průměru 50. Mám problém vůbec pochytit jména, takže vymýšlím jak se to naučit. V pondělí jsem je požádala, že jestli budou chtít, můžou mi napsat na papírek jejich jméno a číslo sedadla na kterém sedí (jmenovky nad nimi občas nepasují). Hned v pondělí odpoledne mi dvě holčičky papírek daly, v úterý ráno jeden chlapeček. Z cca 50 dětí se zapojili tři. Dnes ráno jsem u školy autobus odstavila u školy a do kecafonu jsem řekla, že žádám ty tři, aby se u vystupování zastavili u mého sedadla. Někdo se zeptal, jestli mají průšvih. Říkám že ne, ale že mám od nich to o co jsem poprosila. Takže ti tři dostali malou pozornost (mini squishy zvířátko). Kolik papírků dostanu odpoledne a zítra?

Po 26 hodinách bez elektřiny jsem s nadšením zapnula myčku, pračku, se zvukem andělského chóru v hlavě (máme doma tři psy a kočku) zapnu vysavač a ten hajzl shořel. Jakože teď hned, tady, se zapnutím tlačítka.

Jsme zas bez elektřiny. Už 24 hodin. Máme generátor, takže to zas takový problém není. Teda kromě vody, že. Ale už to vypadá, že na tom pracují, jupííí.

Mmch triviu jsme projely :-D Když jsme nevěděly odpověď, tak jsme si ji vycucaly z prstu. Třeba do odpovědi na jméno kapitána jakési lodi jsme daly Jack Sparrow. Členky Spice girls? Tak nějak jakoby sedm trpaslíků. Jméno našeho týmu? "Sit down and shut up". Ostatní kolegové měli víc štěstí. A vědomostí :-D

To byl den. Middle school nebyla, protože elektřina. Takže jsem jela high school a elementary. Což znamená mezi školami hodinu a půl layover. Mezi ranní a odpolední nebyl prostor jet domů, tak jsem sledovala záznamy z kamer, kdo mi co v autobuse vyvádí. Odpoledne (nebyla middle school) jsem mela layover na parkovišti u základky. V mezičase jsem pořešila nějaké technikálie (papíry). Elementary děti byly tak skvělé, že si zasloužily free sit pro odpolední jízdu. Byly úžasné! 50 dětí na palubě a já se usmívala jak pako. Po práci rychle domů, pořešit zvířata a hurá na trivia night s ostatními řidiči. Miluju tu práci, miluju ty lidi.

Pořád nechápu tu logistiku, jak je možný, že někdo přesně naplánuje časy v jakých máme vyjet, ať se nikde neblokujeme. V drtivé většině případů to vychází. Takže přijíždím na křižovatku z vedlejší, kde přesně v tu chvíli projíždí další autobus po hlavní. Zařadím se za ni. Jedeme do stejné školy, ale ona tam už stopy nemá, já jo. Takže ji neblokuju. Nebo přijíždím k další křižovatce, kde po hlavní jede autobus, já odbočím do opačného směru od něj. Oba objedeme loop a čumákama se setkáme na jeho konci a spolu pak jedeme do školy. U školy parkuju já vlevo a on vpravo, takže se přesně zařadíme na naše místa. Cestou ještě z vedlejší vyjedou dva autobusy které pouštím, protože potřebujeme aby se zařadily před nás. Všechno to valí jak dobře namazaný stroj.

Školy budou začínat o dvě hodiny později (jestli vůbec). Jupí, pojedu za světla!

@Barjoha1 V pořádku. Budu dnes kydat z výběhu víc větví než bobků, ale v pořádku. Jsou doma, tak ploty asi stojí. Neprocházela jsem to celé, počkám na světlo.

@ProsteBlond Už si vaříte kafe a obouváte gumáky? Koně v pořádku?

Podle mapy výpadku elektriky je bez proudu základka, middle school, depo. Podle fb jsou na silnicích stromy a větve. Jsou čtyři ráno a já nevím jestli vylézt z postele a chystat se do práce jako slušný člověk nebo jít zase spát. (stejně bych asi měla jít zkontrolovat co máme za škody, ale úplně nevím jestli to chci vědět)

Dnes se mě dvě děti ze základky zeptaly, jestli je povezu zítra na školní výlet. Obě byly zklamané, že ne. Awww ❤️

Venku fučí jak sviňa, jsme bez elektriky (máme generátor, takže cajk). Slyšíme padat větve/stromy. V tuto chvíli je bez elektřiny i základka takže jdu spinkat s tím, že nevím jestli jdu ráno do práce, jestli pojedeme, kdy pojedeme a tak vůbec. Nikdy není nuda.

@honzadave Já místní piva nepiju, strašně mi to nechutná.

@ProsteBlond Pivnice na pacifickym severozapade jsou dobry :)

Na letáku v práci je, že protože není v pátek škola, tak nemáme ve čtvrtek bedtime v sedm večír a tak můžeme všichni táhnout do místní pivnice na trivia night. Nikdy nikam nechodím, na trivia jsem nebyla vůbec nikdy, ale s těmito lidmi fakt asi chci jít. Pořád mi přijde neuvěřitelné, že mě tak vzali mezi sebe. Před pár dny si mě chytl kolega a prý jestli jsem v pořádku. Jsem, pročpak? "Cestou jsme se míjeli a ty jsi nezamávala!"♥️ (muselo to být v místě kde musím držet volant oběma rukama nonstop, jinak mávám vždy!)