Barjoha

Mirror mirror on the wall, who is the fairest one of all?

To byl den. Middle school nebyla, protože elektřina. Takže jsem jela high school a elementary. Což znamená mezi školami hodinu a půl layover. Mezi ranní a odpolední nebyl prostor jet domů, tak jsem sledovala záznamy z kamer, kdo mi co v autobuse vyvádí. Odpoledne (nebyla middle school) jsem mela layover na parkovišti u základky. V mezičase jsem pořešila nějaké technikálie (papíry). Elementary děti byly tak skvělé, že si zasloužily free sit pro odpolední jízdu. Byly úžasné! 50 dětí na palubě a já se usmívala jak pako. Po práci rychle domů, pořešit zvířata a hurá na trivia night s ostatními řidiči. Miluju tu práci, miluju ty lidi.

Venku fučí jak sviňa, jsme bez elektriky (máme generátor, takže cajk). Slyšíme padat větve/stromy. V tuto chvíli je bez elektřiny i základka takže jdu spinkat s tím, že nevím jestli jdu ráno do práce, jestli pojedeme, kdy pojedeme a tak vůbec. Nikdy není nuda.

Dne ráno nejedu. Asi. Jestli jo, dozvím se to v následující půlhodině. Poslouchám déšť, srkám kafe a přemýšlím. Dnes ráno se "moje" děti asi dozví, že jejich řidič končí. Dnes se totiž po úraze vrací, ale pojede jen ranní trasy. Dnes, zítra, pozítří. A konec. Neřekla jsem jim to, mají ho opravdu rády a myslím že je na něm to říct. Já pojedu odpoledne. Nevím co mě čeká. Vážně to nevím. Hlavně middle school. Před pár dny přijedu do depa a říkám kolegyni (dělá to už asi bambilion let): "middle school si myslí že jsem b*tch" Koukla na mě vševědoucím pohledem, dala mi ruku na rameno a něžně pronesla "tak to to děláš dobře". Dny jsem dokola opakovala "nedělej to, nedělej tamto, nepovídejte si zepředu dozadu a naopak". Nic. Stokrát nic umořilo osla. Před pár dny jedu, řídím párty bus. Řekla jsem to jednou. Nic. Odstavila jsem autobus ze silnice, vyhodila výstražný, zatáhla ručku, pohodlně jsem se usadila a čekala. Dobrý dvě minuty jim trvalo než jim doteklo, že stojíme. V zrcadle jsem sledovala jak zajíždí do sedadel, autobus utichá. Bezeslova jsem odbrzdila, vyhodila blinkr a vrátila se na cestu. Hlášení z vysílačky, slyším moje jméno. Beru vysílačku, hlásím se. V tu chvíli děcka co sedí vepředu začala "prdět" na předloktí. Říkám ať přestanou, absolutně neslyším co mi dispečink říká. Nahlásila jsem že se ozvu za chvíli, odstavila jsem autobus, zatáhla ručku, pohodlně se usadila a čekala. Třikrát jsem za tu cestu autobus odstavila. A jednou jsem neměla kde, ale za mnou nic nejelo, tak jsem jela brutálně pomalu. Takže jo, myslí si že jsem b*tch. A nechci být b*tch. Šéf mi řekl, že toto je jedna ze čtyř historicky nejhorších tras. Ale že už mu z ní řidiči aspoň neutíkají. Pořád si říkám, že když jsem naučila prase jezdit na skateboardu, tak toto půjde taky.