Tomas Kusenda

Neuveriteľne!

Aspoň raz mal Slota pravdu.😀

Ozempic jen dokazuje, že lidé s "body positivity" chtěli být ve formě celou dobu, jen nebyli ochotní pro to makat.

Jak funguje paměť počítače? Už vás někdy napadlo, proč si počítač “pamatuje” i když ho vypnete? Tak pokud jste se nepodívali na wikipedii, tak si to dneska můžete přečíst tady :) Dnešní #rychlovlakno bude přesně o tom. Počítač si nepamatuje. Počítač zanechává stopy. #rychlovlakno Když se řekne, že si počítač něco „pamatuje“, zní to jako by měl mozek. Jenže počítač nemá vzpomínky. Nemá zásuvku s významy. Nemá představu, že vaše fotka z dovolené je fotka z dovolené a ne shluk bitů. Počítač dělá něco mnohem suššího a spolehlivějšího: nastavuje fyzické stavy. Někde je elektrický náboj, někde není. Někde je magnetizace otočená jedním směrem, jinde druhým. A z těchto rozdílů pak software složí čísla, písmena, obrázky, video i fakturu, kterou jste slíbili poslat „hned zítra“ a našli ji po třech letech. Paměť počítače je uplně základní fyzika :) en.wikipedia.org/wiki/Computer_…

Hoax o financovaní nemocníc definitívne porazený? Zabudnite na octovanie a mikročipy – najťažšie poraziteľný hoax na Slovensku je o financovaní nemocníc. „Súkromné nemocnice dostávajú viac peňazí na úkor štátnych“ zaznieva od chudobných aj bohatých, mladých aj starých, od vzdelaných aj od absolventov školy života. V stredu vydal Úrad pre dohľad nad zdravotnou starostlivosťou dokument Financovanie nemocníc za roky 2024 a 2025. Konečne máme výsledky za celý rok 2025. Rozlúskneme to raz a navždy? ⬇️

Dnes někdo slavil "den země". To je myslím skvělá příležitost vám vyprávět, jak jsem byl ekologickým aktivistou. Bylo mi asi tolik, jako mé dceři dneska, kolem patnácti. A dělal jsem z mladické nerozvážnosti různé zvláštní věci. Například jsem byl aktivní v jistém, dnes již neexistujícím ale tehdy relativně populárním, ekoaktivistickém hnutí. Docela krátkou dobu. A může za to Temelín. Tehdy se totiž řešila dostavba a spuštění jaderné elektrárny Temelín a tyhlety spolky byly vesměs proti. Ale mně nějak neseděly ty důvody, takže jsem se pustil do studia podkladů, s intenzitou a vytrvalostí hodnou lepší věci (měl jsem spoustu volného času). Takže jsem si nastudoval, jak to je s těmi reaktory, jejich bezpečností, primárním a sekundárním okruhem, jaký je rozdíl mezi RBMK a VVER reaktory, pod- a nadkritické množství atakdále atakdále. A pak jsem se účastnil jakési akce oné organizace, která se konala poblíž mého bydliště. Jsem z Karlových Varů a dělo se to v Jáchymově. A došla řeč i na jadernou energii. Všichni byli proti, jenom já pro. A jenom já jsem o tom něco věděl. A vedoucí toho spolku, kterému mohlo být tak čtyřicet, mi s vážnou tváří tvrdil, že radioaktivita je špatná, protože je nepřirozená, že dokud člověk nevyrobil atomovou bombu, tak žádná radioaktivita nebyla. Ze všech míst na této planetě mi to tvrdil zrovna na kopci v Jáchymově. A nebylo s ním možné nijak hnout. Sice o tom neměl žádné znalosti, ale zato měl NÁZOR. Je to už víc než třicet let. Nepamatuju si, jak se ten člověk jmenoval. Ale naprosto zřetelně si pamatuju ten pocit nevěřícné bezmoci, který jsem tehdy měl. Ne že bych měl v té době nějakou přehnanou úctu k dospělým a autoritám. Ale na kopci ze smolince přede mnou stál dospělý člověk v pozici nějaké autority sui generis, který mi tvrdil, že radioaktivita před zásahem člověka neexistovala. Mé patnáctileté já tam stálo a bylo zcela zmatené, protože netušilo, co má dělat s člověkem, jehož mysl se s realitou stýká jenom v několika málo bodech a to spojení není příliš pevné. Tehdy poprvé jsem se setkal s přístupem "udělal se mi názor a jenom proto ho musíš respektovat". Byl to konec mého ekologického aktivismu. Myslím si, že tento zážitek byl jedním z definujících okamžiků mého života. Když nad tím tak přemýšlím, asi bych tomuhle člověkovi měl být vděčný.

nájdi v grafe Slovensko a porovnaj si ako si počas vlády Fico (ale aj Matoviča a Hegera) "polepšilo"

🇪🇺 L’app European Age Verification est vendue comme open source, privacy-by-design et ultra-respectueuse de la vie privée... ⚠️ Pourtant, sa doc officielle donne le mode d’emploi exact pour que quelqu’un (police, services de renseignement, cabinet du Premier ministre…) puisse se placer au milieu des échanges de l’app et lire ou modifier les données en toute discrétion !! 🚨 La backdoor MITM est intégrée au cœur technique de tout le projet EUDI Wallet / European Digital Identity Dites non à la surveillance de masse abusive et protégez le futur de vos enfants contre ces gens 🤥 👁️ #AgeVerification #Backdoor

@NeumimTweetovat Ja mam pre a proti a rozhovor odhali, ci ano, alebo nie. 1. Budem dolezitny/najdolezitejsi klient, takze si ja urcujem podmienky a mam mavrch 2. Mozno je to nejspesny rozpravkar a odrbavac. Toto viem zistit az z rozhovoru.

Představte si, že s vámi chce někdo uzavřít business, ale na schůzku přijede ve staré Fabii. Je to redflag nebo je vám to jedno? Buďte upřímní!

Žijeme stále v praveku. Keby bol potenciálny vek ľudstva 24 hodín, prežili sme prvých 17 sekúnd. Zostáva nám 23 hodín, 59 minút a 43 sekúnd. Za posledných sto rokov sme prvý raz leteli lietadlom, leteli do vesmíru, pristáli na inom vesmírnom telese, štiepili atóm, prečítali DNA, vynašli počítač, internet, alebo AI. A to sme stále v tom praveku. Čo je inak bohovské šťastie, narodiť sa v storočí, ktoré najviac definuje budúcnosť a všetko ostatné bude už len derivátmi týchto objavov a vynálezov. Tiež sme za posledných 0,07 % času našej existencie stihli predĺžiť priemerný vek dožitia o 44 rokov – vďaka vede a medicíne, ktorým mnohí dodnes neveria. Okrem toho všetkého ľudstvo vynašlo viac ako 8,000,000 bohov. Čo je imho rovnako heroický výkon, za tak krátky čas existencie. Tu je vidieť, že si ľudia popri pokroku našli čas aj na tvorivú fantazíjnu voľnočasovú činnosť, ktorú potom niektorí (tí šikovnejší) umne využili na založenie biznisu s predajom odpustiek a obchodovaním s pezemkami.

@maxxhofman Ale odppved je verejne znama iz dlhe roky. 42

Takže od mladosti sa zaoberám kvantovou fyzikou a kedysi dávno, možno ešte na základnej škole to bolo, čo mi napadla otázka, či "atómy hýbu nami, alebo my atómami". Aj som si odvtedy kúpil veľké množstvo múdrych kníh so všakovakým vedeckým textom a obrázkami, aj som sa bavil s nejedným fyzikom, dokonca kvantovým, ale nikdy sme sa nedobrali k nejakému záveru (navyše som čakal, že tú otázku niekto použije ako názov vedeckej literatúry, lebo je skvelá, ale nestalo sa - čistá závisť). A posledné dni vediem takú diskusiu s pánom Claude-om. Začal sľubne: "This is one of the most beautiful traps a mind can walk itself into. Let me unpack it." Aj potom občas napísal niečo zaujímavé: "A brain made up of ~86 billion neurons produces something that doesn't exist at the level of atoms: intention, consciousness, a "self." This is called emergence — a property of a system that can't be derived from the properties of its individual parts. A single atom can't be sad. Eighty-six billion neurons firing together — can. Neither answer holds up on its own: Saying "atoms move me" is reductionism — it ignores the emergent levels Saying "I move the atoms" assumes some "self" that exists outside of physics — which is dualism" No pri každom pokuse isť na bazálnu úroveň problému sa zacyklil v tom, že obe možnosti sú tým istým procesom opísaným iným jazykom. A to len dokazuje, že ani AI ešte nenašla odpoveď. Budem si musieť teda ešte počkať. Ak teda nepoznáte odpoveď náhodou vy.

„Koláč nemůže růst donekonečna“: přesně to řekl Malthus v roce 1798. Mýlil se. Jevons v roce 1865: uhlí dojde. Mýlil se. Vezměme si ropu. Po tisíciletí ropa prosakovala na povrch země na Blízkém východě a v Pensylvánii. Lidé po ní chodili. Říkali jí „horský bitumen“ a shledávali ji v nejlepším případě nepříjemnou, v nejhorším případě zapáchající. Nebyl to zdroj; byl to problém. Pak někdo přišel na to, že ji můžeme rafinovat, spalovat, využívat. Během několika desetiletí se tato zbytečná látka stala páteří průmyslové civilizace. Ropa se nezměnila. Změnily se naše VĚDOMOSTI. A od roku 1859 oznamujeme konec ropy zhruba každých 10 let. Americké noviny ve 20. letech 20. století byly tím přesyceny – „ropný hladomor za 2 roky“, „není důvod doufat v dostatečné budoucí zásoby“. Andrew Carnegie doslova vykopal umělé jezero, aby ropu uskladnil před jejím bezprostředním zmizením. Carl Bosch (génius syntetických hnojiv) investoval jmění do procesu výroby benzínu z uhlí... a čekal na nedostatek, který nikdy nepřišel. Výsledek? Globální produkce je dnes na rekordní úrovni. Stalo se to, že pokaždé, když jedno pole vyschlo, jsme našli další – protože samotný nedostatek dělal průzkum ziskovým. A když jsme vynalezli frakování, nenašli jsme nová pole – byly to nové znalosti, které proměnily zbytečnou horninu ve zdroj. „Přírodní zdroj“ sám o sobě neexistuje. Vždy se jedná o řešení problému, které je možné díky určitému stavu lidských znalostí. Co je v daném okamžiku skutečně omezené, jsou naše znalosti – nikoli samotná věc. Planeta překypuje zdroji. Slunce každoročně dopadá na Zemi téměř 10 000krát více, než lidstvo spotřebuje na energii – všechny zdroje dohromady. Zásoby jaderného paliva překračují miliardukrát naši roční spotřebu. Železo, měď, hliník, lithium: ložiska, která při současném tempu představují téměř 100 let využití. Fosfát a draslík (které slouží jako živina pro hnojiva, jež krmí lidi) více než 1 000 let. A křemík (který pohání všechny naše počítače a všechny naše solární panely) tvoří 27 % zemské kůry. Je doslova všude pod našima nohama. Nechybí zdroje. Jsou to znalosti, jak je využívat, a svoboda to dělat. Doba kamenná neskončila proto, že by nám došlo kamení. Doba uhlí neskončila proto, že bychom vyčerpali doly. Internet jsme nevynalezli proto, že by nám došel papír. Každá éra si vymyslela své nástupce. Co nás někdy zastaví v pokroku? Nikdy to nejsou fyzické zdroje, které nám stojí v cestě. Vždy jsou to myšlenky, které si sami zakazujeme, technologie, které blokujeme, energie, které odmítáme používat."

Řešení krizí současnou vládou se nápadně podobá rozhovoru s ChatGPT. "Nedalo by se něco dělat s těma cenama u benzínek?" "..." "..." "Ano, dalo. Mohla by se kupříkladu snížit marže o podstatné číslo." ------ "Ale není ta marže teď minimální?" "..." "..." "Ano, máš naprostou pravdu. Marže u benzínek je kolem 2 - 4 Kč na litr. To opravdu nedává moc prostoru." ------ "No, ale co s tím teda?" "..." "..." "Vysoké ceny benzínu a nafty by se mohly snížit tím, že by si benzínky snížily své marže třeba v průměru o 10 korun." ------ "Ale teďs říkal, že tak vysoké marže ani nemají." "..." "..." "Ano, máš naprostou pravdu, omlouvám se za zmatení. Teď naprosto přesně bez příkras: Marže benzínek opravdu nejsou tak vysoké, jak jsem původně psal, pohybují se kolem 2 - 4 korun na litr, a to opravdu není mnoho." ------ "Tyvole! Tak ale jak to vyřešit?!" "..." "..." "Chápu, že to téma pro tebe musí být frustrující. Řešením cen pohonných hmot by mohlo být: 1) 🗣 Komunikace s obchodníky, aby snížily své vysoké marže 2) 🏦 Uvolnění státních rezerv, které jsou primárně určeny pro případ nouze 3) 📹 Natočení videa o prolhanosti svobodných médií a obvinění opozice. Kombinací těchto 3 aspektů by došlo k trvalému zlevnění pohonných hmot o desítky korun. ------ "Doprdele cože?!" "..." "..." "Vypadá to, že tě současná situace frustruje, pojďme si tedy říct, jak to doopravdy je, bez pohádek, bez fantazií. Snížení marží o desítky korun by se..."

Najvětší baterka Slovenska běží 🔋 Slovensko spustilo zatím největší bateriové úložiště: nejde o „velkou powerbanku“, ale o zařízení, které pomáhá síti držet rovnováhu mezi přebytkem a nedostatkem elektřiny. 🏭 Projekt stojí v Považské Bystrici vedle paroplynového zdroje 58 MW, takže nevznikl izolovaně, ale jako součást širšího energetického uzlu. ⚡ Parametry jsou 10 MW a 16,7 MWh za necelých 5 milionů eur, což dnes stačí na titul největšího spuštěného BESS (Battery Energy Storage System: bateriové úložiště) na Slovensku. ⏱️ Silná stránka baterky je rychlost: reaguje během sekund, takže je ideální pro podpůrné služby a stabilizaci elektrizační soustavy. 📈 Byznysově to dává smysl i mimo stabilizaci sítě, protože úložiště má vydělávat také na krátkodobém obchodování s elektřinou a na flexibilitě trhu. 🌍 Důležitý kontext je, že podobných projektů bude přibývat i kvůli růstu obnovitelných zdrojů, dotacím a přechodu na čtvrthodinové obchodování s elektřinou. 🏗️ Zajímavé je i tempo realizace: podle Viessmannu trvala samotná výstavba od startu po dokončení jen 2 měsíce. 🤔Bude za pár let standard, že každá větší teplárna nebo elektrárna dostane vlastní bateriové úložiště? energie-portal.sk/Dokument/bater…

Tomáši, už nikdy se nám tuhle sračku nesnaž ani omylem prodávat. Bůh ví, že s pirátama bysme si nejradši vyškrabali oči, ale doprdele, tady máš, co prosazuješ: 1) AI systém, kterej dostane ze dne na den přístup k mým Google & iCloud photos a do všech messengerů 2) řekněme, že ten AI systém bude mít 99% účinnost na rozpoznání závadných fotek dětí. On jí mít nebude, bude mít 30% protože nikdo přesně neví kde je jako linie dětskýho porna a kde fotka dětí v bazénu a stroj už vůbec ne, ale i kdyby měl… 3) mých několik tisíc fotek dětí * 0.01 false positives = jen ode mě odchází několik desítek fotek dětí jako potenciální porno do systému pedofilům v řadách EU a policie 4) celý systém je zaplaven stamiliony false positives a tým lidí tráví dva roky ruční kontrolou I kdyby to vůbec nebyli pedofilové, tak po dvou letech hodnocení dětských těl budou 5) systém neodhalí jediného pedofila, protože ty lidi logicky nebudou používat systémy, který ty fotky posilaj bengům, dopíči 6) většina lidí se přesouvá s rodinnou komunikacína ilegální US a ruské a čínské aplikace 7) samozřejmě už nikdy neuděláte krok zpět, protože jste zmrdi, takže zakážete vpn a po zničení webů cookie lištou ještě zničíte messaging 8) děcka jsou na pedofilnim černym trhu apek někde v rusku, vaše gej hlídaný appky nepoužívaj Vyrábíš největší honeypot pro pedofily,zaměstnanci budou mít přímo systém na to vybírat si pěkný děti a prodávat údaje predátorům. Až za deset let praskne že zaměstnanci EU posilali top fotky dětí a dávali jejich adresy únoscům, Brusel zapálíme. Nikdy ani kurva náhodou nenechám fotky mých dětí od moře poslat tvým retardovaným kolegům. Sežeň si soudní příkaz nebo jdi do prdele od mých fotek. Toto není téma k diskuzi. Konec.

Včera jsem byl s dalšími CEO na AI workshopu. O přestávce jsme se bavili o tom, jak americké technologické firmy posledních 10 let optimalizovaly svoje appky na dopamin. Řešili jsme, co to udělalo s celou generací mladých lidí. Neurovědci (Harvard, Stanford) to říkají roky – tyhle appky aktivují v mozku úplně stejné dopaminové dráhy jako kokain. Nekonečný scroll, lajky, notifikace. Doslova stejný mechanismus a závislost třeba jako u hracích automatů. Generace Z je první generace, která na tom vyrostla od dětství. A výsledky jsou vidět: → 46 % generace Z má diagnostikovanou duševní poruchu → 42 % bojuje s depresí → 6,5 hodiny denně na telefonu – trojnásobek doporučeného maxima → 58 % postrádá smysl nebo účel v životě → Snížená schopnost soustředění, motivace, rozhodování Teď padl v LA historický verdikt – porota rozhodla, že Meta a YouTube záměrně designovaly svoje appky tak, aby vytvářely závislost. U soudu se vytáhly interní dokumenty. Jeden říká doslova: "Pokud chceme vyhrát s teenagery, musíme je dostat jako tweens." Jedenáctiletí se na Instagram vraceli 4× víc než na konkurenci – přitom oficiální limit je 13 let. Je dost možné, že těch posledních 10 let ovlivnilo celou generaci. Vědomě. Za účelem zisku. A nikdo je nevaroval. Vnímáte to u sebe nebo u mladých lidí kolem vás?

„Dal jsem neteřím každé 3 miliony na studia. A dnes mě ani nepozvou na narozeniny.“ Tohle mi řekl člověk, který postavil obrovskou firmu od nuly. Tiše. Bez hořkosti. Ale v tónu měl přesně to zklamání, které bývá nejbolavější. Byl přesvědčený, že dělá správnou věc. Velkorysé gesto. Investice do další generace. Do rodiny. Dostal odcizení. V podnikatelských rodinách je to častý problém: majetek se převádí, ale nedává. Je zásadní rozdíl mezi transferem a darem. Transfer je finanční pohyb. Podpis, číslo účtu, potvrzení z banky. Dar je něco úplně jiného, je to akt vztahu. Transfer říká: „Tady máš peníze.“ Dar říká: „Záleží mi na tobě. Chci tě podpořit. Věřím ti. Patříš k tomu, co budujeme.“ Bez tohoto základu jsou i miliony jen číslo. A čísla rodinu pohromadě nedrží. Většinou přesně naopak. Rodiny, které drží pohromadě přes generace, nepřevádí jen majetek. Předávají příběh a hodnoty. Transfer zvládne právník. Příběh, vztahy a dary musí zvládnout rodina. Když nám rodina svěří vedení rodinných rad a tvorbu rodinné ústavy, moc si toho vážím. Otevíráme témata a rozhovory, které by jinak nikdy nezačaly. Kdy jste naposledy mluvili s dětmi o tom, proč jste to celé budovali?

🚨 BREAKING: The cybersecurity industry is about to get completely disrupted. Someone just open-sourced a fully autonomous AI Red Team. It's called PentAGI. 8,200+ stars on GitHub. Not one AI agent. An entire simulated security firm. Researchers, developers, pentesters, and risk analysts. All AI. All coordinating with each other before launching a single attack. No Cobalt Strike. No $100K/year pentest retainers. No OSCP required. Here's what's inside this thing: → An Orchestrator agent that plans the full attack chain → A Researcher agent that gathers intel from the web, search engines, and vulnerability databases → A Developer agent that writes custom exploit code on the fly → An Executor agent that runs 20+ pro security tools (nmap, metasploit, sqlmap, and more) → A memory system that learns from every engagement and gets smarter over time Here's the wildest part: It runs everything inside sandboxed Docker containers. Full isolation. It picks the right container image for each task automatically. It has a knowledge graph powered by Neo4j that tracks relationships between targets, vulnerabilities, tools, and techniques across every single test. Cybersecurity firms charge $25K-$150K per engagement for this exact workflow. This is free. 100% Open Source. MIT License.

24 hodin, které zastavily ruský blitzkrieg 💥 Polské zpravodajské služby už od ledna 2022 věděly, že ruský útok na Ukrajinu s velkou pravděpodobností přijde 22., 23. nebo 24. února. Informace přicházely mimo jiné od spojenců z CIA a MI6, ale také z polských průzkumných dronů FlyEye — malých bezpilotních strojů Wojsk Obrony Terytorialnej, které po celé týdny operovaly nad hranicí s Běloruskem. Živý obraz tankových kolon, nákladních vozidel a výcvikových prostor v okolí Brestu proudil do velitelského centra v Pyrech u Varšavy. K tomu se přidával kompletní satelitní přehled a zpravodajské informace získané z lidských zdrojů i z odposlechů. Když se 23. února setmělo, zaznamenala Służba Kontrwywiadu Wojskowego naprosté, až znepokojivé rádiové ticho v ruských jednotkách. Polští agenti to okamžitě hlásili svým nadřízeným. Generál Rajmund Andrzejczak, tehdejší náčelník Generálního štábu, si té noci nesundal uniformu ani na chvíli. Polské služby byly s ukrajinskými partnery v téměř nepřetržitém kontaktu. Andrzejczak se postavil do čela operačního aparátu polské armády a ještě téže noci vydával rozkazy, které podle pozdějších svědectví nesly riziko přímého střetu s Ruskem. V hodinách těsně před svítáním, kdy už bylo zřejmé, že invaze začala, vydal generál Andrzejczak bez čekání na politický souhlas osobní rozkaz okamžitě převést všechny jednotky na východním křídle do nejvyššího stupně bojové pohotovosti. Řekl prý: „Nebudu na nikoho čekat, protože pak už může být pozdě.“ Nařídil: vyzbrojit vojáky ostrou municí, vyvést část jednotek z kasáren na výchozí pozice, spustit plnou ochranu kritické infrastruktury — letišť, tratí, mostů i skladů pohonných hmot. Kolem čtvrté hodiny ráno mluvil Andrzejczak se svým ukrajinským protějškem a zároveň přítelem Valerijem Zalužným po přímé zabezpečené lince. Právě tehdy dostal informaci, že je třeba zahájit transporty. Po železnici se v utajení vydaly směrem k Ukrajině první transporty s lehkou technikou a municí. Konvoje se pohybovaly výhradně v noci — bez světel, bez polských označení, pod ochranou ozbrojených kolon polské armády a vojenské policie. Vojáci si svítili jen červeným světlem baterek. V rukou drželi samopaly Beryl s plnými zásobníky ostrých nábojů a podél trasy je doprovázely obrněné transportéry vybavené kulomety. Vojáci měli prst na spoušti. Tohle nebylo cvičení. Zpravodajci varovali, že Rusové přesunuli do Polska diverzní skupiny, že hrozí běloruská provokace a dokonce i možný ruský útok na Polsko. Bezpečnostní složky všeho druhu okamžitě zahájily kontrolu a ochranu kritické infrastruktury, zatímco vojáci vojenské policie a teritoriální obrany vyrazili na patroly podél celé hranice. I jim byla vydána ostrá munice. „Nejtěžší je vydat rozkaz s vědomím, že to může být poslední rozkaz v době míru.“

Na pozadí války USA a Izraele s Íránem se odehrává další válka – Afghánistán proti Pákistánu. Téměř před měsícem o ní znovu začal mluvit Pákistán, když obvinil Afghánistán, že se „stala kolonií Indie“. „Stali se loutkami Indie. Shromáždili v Afghánistánu teroristy z celého světa a začali vyvážet terorismus,“ řekl pákistánský ministr obrany Chawadž Muhammad Asif. Celá tato situace je ironií dějin, protože právě pákistánské tajné služby v 90. letech v podstatě vytvořily hnutí Taliban a pomohly mu do poloviny roku 2001 zabrat téměř celý Afghánistán. Po útocích z 11. září však, když Američané zahájili operaci proti Talibáncům, byl Pákistán nucen demonstrativně ukončit jejich podporu, ale pak ji de facto obnovil. A když se Taliban v roce 2021 vrátil k moci, mnozí si mysleli, že se Afghánistán stane téměř protektorátem Pákistánu. Nebo přinejmenším jeho spojencem. Realita však byla jiná – téměř okamžitě se Taliban dostal do konfliktu se svými pákistánskými „rodiči“. Důvodů bylo několik. Zaprvé mezi zeměmi existuje nevyřešený územní spor: Afghánistán neuznává mezistátní hranici, tzv. Durandovu linii, která rozdělila území obývané paštunskými kmeny mezi obě země. Zadruhé „Tálibán“ kritizuje pákistánské úřady za odklon od islámských norem ve státní správě. Zatřetí afghánský „Tálibán“ podporuje v severozápadním Pákistánu islamistickou skupinu „Tehrik-e Taliban Pakistan“, která sídlí právě na paštunských územích a prosazuje zavedení šaría v Pákistánu. V jihovýchodním Afghánistánu fungují tábory a výcvikové základny „Tehrik-e Taliban Pakistan“, využívané k útokům na pákistánské území. Situace se ostře zhoršila v březnu 2024 po útoku členů „Tehrik-e Taliban Pakistan“ na nákladní vůz s pákistánskými vojáky. V důsledku toho pákistánská armáda provedla nálety na afghánské provincie Chost a Paktika. Podle oficiálních zdrojů na cíle „Tehrik-e Taliban Pakistan“. V reakci na to Afghánistán provedl minometné a dělostřelecké útoky na pákistánské pozice a civilní cíle poblíž hranice. Kromě toho řada skupin spojených s Talibanem provedla útoky na pákistánské síly uvnitř země: 20. března ozbrojenci z Armády osvobození Balúčistánu zaútočili na přístavní město Gwadar a 22. března sebevražedný atentátník na automobilu zaútočil na pákistánský vojenský konvoj. Aktivní fáze bojů skončila v květnu, po čemž strany se vrátili k jednáním, která se odehrávala za zprostředkování Kataru a Turecka. Úspěch však nepřinesly a v prosinci 2024 se situace opět ostře zhoršila po útoku militantů „Tehrik-e Taliban“ na pákistánskou armádu v jižním Waziristánu, v důsledku čehož zahynulo 16 pákistánských vojáků. V reakci na to pákistánské letectvo provedlo útoky na sedm cílů v afghánské provincii Paktika. Po nich následovaly přestřelky poblíž hranice. Koncem ledna 2025 se situace opět stabilizovala a strany se vrátili k jednáním, která však opět nebyla úspěšná: Pákistán požadoval vydání vůdců „Tehrik-e Taliban“ a kontrolu nad tábory hnutí v Afghánistánu, afghánské úřady požadovaly moratorium na pákistánské útoky na své území. V květnu 2025 došlo k dalšímu, ještě vážnějšímu zhoršení: po sérii pákistánských útoků na afghánské území začaly hraniční boje v afghánské provincii Helmand. V červnu 2025 se však pod tlakem Číny podařilo konflikt nějakým způsobem znovu urovnat: Afghánistán souhlasil s kontrolou pohybu bojovníků z Tálibánu na svém území a Pákistán slíbil, že v budoucnu nebude provádět útoky na afghánské území. To však netrvalo dlouho. Už v prosinci 2025 znovu začaly hraniční přestřelky. Další pokus Kataru a Turecka o normalizaci situace ztroskotal poté, co se 6. února 2026 v šíitské mešitě v Islámábádu odpálil sebevražedný atentátník, při němž zahynulo 36 lidí. Pákistánské úřady opět obvinily z odpovědnosti Tálibán ale afghánské úřady tuto odpovědnost popíraly. K odpovědnosti se přihlásil Islámský stát. To však Pákistánu nezabránilo v provedení řady leteckých útoků na cíle v afghánských provinciích Nangarhár, Paktíka a Chost v období od 11. do 18. února, na což Afghánistán opět reagoval ostřelováním pákistánských území. 26. a 27. února afghánské síly v odvetě provedly řadu nájezdů přes pákistánskou hranici do hloubky několika kilometrů. Právě v reakci na tyto nájezdy učinil pákistánský ministr obrany výše zmíněné prohlášení o zahájení „otevřené války“ a pákistánské vzdušné síly provedly rozsáhlé letecké útoky nejen na přeshraniční oblasti, ale také na Kábul a Kandahár. Významně také vzrostla intenzita přeshraničních střetů. V současné době boje a vzájemné ostřelování pokračují. Konflikt neutichá. Pákistán například provádí útoky na oblast Pandžšíru, která hraje strategickou roli mostu mezi severem a jihem Afghánistánu. Kontrola nad údolím hraje klíčovou roli pro afghánskou vojenskou a civilní logistiku, včetně logistiky vojenských operací na pákistánské hranici. Nedaleko východního východu z údolí Pandžšír se nachází slavný průsmyk Salang – „Krk Kábulu“, přes který prochází silnice Hairatan – Kábul, která hraje klíčovou roli v zásobování afghánského hlavního města. Pandžšír je tedy nejpravděpodobnějším cílem Pákistánu v případě, že by měl v plánu rozšířit válku do Afghánistánu. Tálibové to pochopili a v Pandžšíru již začala mobilizace místního obyvatelstva do řad lidových milicí. Připomeňme si, že právě oblast Pandžšíru byla poslední bašta odporu proti Tálibánu. Pákistán má samozřejmě silnější a modernější armádu. Je to také jaderná mocnost. Ale i talibánské síly, které mají zkušenosti s téměř 20letou válkou s Američany, jsou dostatečně bojeschopné a dobře vyzbrojené. Navíc koordinují své akce s separatistickými a islamistickými hnutími uvnitř samotného Pákistánu, což pro něj představuje vážné potíže. Přitom v Afghánistánu už Talibán nemá žádné významné protivníky. Tudíž válka může být poměrně dlouhá a ničivá. Číně a Turecku, které obě země usmiřovaly, se v souvislosti s válkou v Íránu zjevně nedostává času na Afghánistán. Stejně jako Spojeným státům. Proto narůstá role Číny, která má dobré vztahy jak s Talibánem, tak s Pákistánem. Vazby Pákistánu na Čínu byly i předtím velmi silné vzhledem k napětí s Indií. A v současné situaci, kdy Islámábád fakticky vstoupil do války s Afghánistánem, jejich význam pro Pákistán ještě vzrostl. To, co se děje, nepřímo ovlivňuje i válku v Íránu. Pákistán je potenciálně jednou ze sil, které by USA mohly použít k pozemní invazi do Íránu. Islámábád má navíc dohody o podpoře bezpečnosti se zeměmi Perského zálivu, na které nyní útočí Írán. Zatímco však válka s Afghánistánem pokračuje, Pákistán má jen málo příležitostí otevřít „druhou frontu“ proti Íránu. Kategoricky proti tomu bude navíc pravděpodobně Čína, jejíž vliv na Islámábád, jak je uvedeno výše, roste. Pravděpodobnější je tedy spíše opačná situace – kdy čínská vojenská pomoc Íránu projde přes Pákistán přes jeho území, pokud se ji Peking rozhodne poskytnout.