Eva Hrindová@EHrindova
Zítra je Mezinárodní den žen. Připomínka všech těch karafiátů a komunistických oslav, které jsem ještě stihla ve svém zaměstnání za minulého režimu zažít. S tím svátkem to minulý režim myslel dobře. Oslava žen je na místě v každém režimu.
A jak jsme na tom dnes? Úplně špatně. Ale než mi to došlo, docela jsem se trápila. Všude se oslavují ženy podnikatelky, které vychovávají děti, vydělávají peníze, žijí v krásných domech a jsou hubené a krásné. Stačí si koupit jakýkoliv ženský časopis. Dlouho jsem z toho byla docela frustrovaná.
Já jsem to takto nezvládala - nestíhala jsem ráno chodit na jógu, věnovat se plnohodnotně dětem a ještě u toho dělat kariéru v korporátu. Většinu času jsem bojovala v zaměstnání s egoistickýma idiotama, kteří nezkousli, že by jim mohla konkurovat ženská. Když jsem se chtěla věnovat dětem (a to jsem chtěla), pořád mi někde něco utíkalo - úklid, vaření, záliby. Dost hodně dlouhou dobu jsem se trápila tím, že jsem nevybudovala nějaký byznys, protože k tomu mám buňky. Ale nešlo to.
Až dnes vím, že můj přirozený instinkt dát na první místo děti a rodinu, byl prostě silnější. A byl správný. Proč to nikdo ženám neříká? Proč se oslavují uměle vytvořené kariéry žen, které by bez zázemí bohatého muže a bez vstupního kapitálu správné sociální skupiny nemohly nic dokázat? Proč se ženám neříká, že nestačí schopnosti a dovednosti, ještě musíte mít štěstí? Na partnera, na lidi, na náhodu. Protože bez toho žena těžko dosáhne víc než opatrnou kariéru někde na bezpečném místě, slušně vychované děti a zachování psychického a fyzického zdraví. Tyhle příběhy nikdo nepropaguje. Přitom jsou stejně silné, možná silnější než příběhy žen z lesklých stránek časopisů.
Být ženou je dnes těžké, protože společenská atmosféra jde cíleně proti ženským přirozeným instinktům. Když chcete rodinu a děti (protože je to přirozené a zdravé), musíte se cítit pomalu jako dezolát bez ambicí a zubů. Společnost nutí ženu dělat kariéru, užívat si života, cestovat a věnovat se sama sobě. A jaksi není nikdo, kdo by ženám řekl: "Jo, užívej si života, ale trauma z nenaplněného partnerství a mateřství tě zasáhne velkou silou. Dojde ti to, až bude pozdě." Není to pro společnost téma. Oslavuje se bezdětný život, omlouvá se a uměle se opěvuje hodnota života bez dětí. Možná to trochu pomůže, ale tam uvnitř, hluboko a niterně, tu nenaplněnost nikdo neodstraní...
Ženy to mají dnes těžké, možná těžší než ženy za válek a v chudobě. Protože i tehdy, v té bídě, věděly a znaly, že jejich život je v pořádku. Neměly volbu být matkou. To bylo samozřejmé. Dnes ženy mohou cokoliv, nikdo jim v ničem nebrání, ale jsou stavěny před volbu být matkou. Jakoby to mohla být volba... A v tom je dnes těžké být ženou.